Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pátek 15. září 2017

Padá do stínu

 
Smutek podzimu
padá do stínů
všech zákoutí
Potěší, zarmoutí,
pro pěší
čeří louže
 
Ach, můj bože,
o rok jsme zas starší
- pokrok straší neučené
Na štěstí vše není černé, ba ani bílé
Vždyť tóny roztomilé
kreslí listy stromů
 
I bouřných hromů
čím dál méně
a teplo v ceně nejvyšší
stane se, když chlad nese
ze skříní kabáty
No a ty?
 
Smutek podzimu
házíš do stínu včerejška
Jaká škoda bylo by promeškat
zármutkem třeba jen jeden den
...


pondělí 11. září 2017

Pohled přes oceán


Padl splín až tam,
do rozervaných pavučin
Neutrhneš tulipán,
kde procitlo ráno,
a kolem vše rozedráno do morku kostí

Krokem hada, s lehkostí tanečnice
se do životů vkrádá
,,Irma", co víc a více  chce pustošit
Srdci hurikánů odjakživa schází cit,
stejně jako strategie bojových plánů

Vichr střemhlav bičuje koruny stromů,
střechy domů, nahlédne do příbytků,
ani suchou snítku neponechá náhodě,
když po vodě ukáže se dílo zkázy
Obraz přírody hřeje, ale i mrazí
 
 
***

(Jen málokoho ponechaly v klidu zprávy o řádění hurikánu, kterému dali jméno Irma ...)

sobota 9. září 2017

Nejen prvorozenému











Noc co noc mám tě plnou hlavu
Noc co noc přes únavu
myšlenky šlehají ze všech stran 
Ze sklenky nekonečna bolest piji
a zcela zbytečně se ptám:

Osud bez příčiny sype ironii z divočiny možností,
či od kosti zbytek masa a spoustu vin
háže lidem pod nohy?
Jsme jen páže ubohý či sobě každý král?
Kdepak syn se mi zatoulal?

Ještě včera uzlíček bezmoci,
kterému nejen proroci věštili,
že za chvíli překoná sám sebe
Dokonce i tebe, mámo
Teď neznámo kam, šel

Z dětství zbytkový pel
třepe křídly srdečního svalu
Kosti zřídly a do obalu
čas tepá za vráskou vrásku
Vteřina velkolepá na posledním zmrazku klouže do stínu

V srdci modřinu i naději má každý kdo má rád
Je nekonečný prstoklad osudů!
Až jednou nebudu či na pokraji zhltne ho samota,
jistě zavzpomíná stejně jako všicci ...
(Taktéž mladá vína dozrávají ve vinici života)

pátek 8. září 2017

Jsme svůj host


Musím,
říkáš si den co den
Pak husím pochodem
stejně jako ty, i on
kráčí v davu

Neslyšný amplion
přes únavu
chrlí staronovou muziku
do vyšlapaných chodníků
v sále světaběhu
 
Nostalgie podzimu
právě zbytkovou něhu
prostřela do rýmů
blikajících hvězd
Pro tebe holoto!
 
Jen proto, že ze všech cest
nejhezčí vždy první chodníček
mámou prošlapaný
Z ležatých osmiček
pronikají spamy do všeho bytí
 
Zdalipak kdo kdy chytí
do vlastní dlaně včerejší listí?
Ač stále na čekané,
přesto čas tříští minulost
Každý jsme i svůj host ...

neděle 3. září 2017

Noční sprška


 
 

 
Zima mi je
- déšť za okny myje
včerejšek,
zatímco neplacený šek
mrazivě hledí
na náledí příštích kroků
 
Rozkvetlý trn v oku
přes srdce bodá
slůvko - škoda!
Škoda všech slunných dnů,
kdy ve stanu rozepnul
milování tam pod strání zralých třešní
 
Čas dnešní totiž do bytu
tupě vrací realitu
že s prací hned tak seknout se nedá
Leda až napřesrok,
až tvůj ladný bok rozvlní obilí ...
(Což bude za chvíli!)
 

pátek 1. září 2017

Konečně

Vysušená do kořenů trav
letošní je louka
V ní přesmutný splav
poslední kapkou brouká zurčení slzí

Kéž, prosím, kéž déšť drzý
místo rosy zkosí
vyprahlou zem
objemem napité houby!

Vrzavé klouby právě hlásí,
že počasí čeká zlom
V dálce zvon naděje
se směje na budoucí košík hřibů

Vítr již do pohybu prohnul stromy
plné žloutnoucího listí,
zatímco blesky, hromy
cestu čistí vydatnému dešti

Mokrý je štít i vlasy rozcuchané,
když kapek pirueta
vášnivě hasí plamen
vyprahlého léta ...

středa 23. srpna 2017

Čtyřicet


Čtyřicet
Čas babího léta
U nohou svět
V hlavě pirueta
nesplněných přání
 
Na holé pláni
v rouše Adama stojí
a ohlíží se zpět
V boji čtyřicet
nic neznamená!
 
Přesto ústa němá bolest křičí,
když trn bodláčí
vyrypuje
Co je moje?
Má dáti - dal!
 
Čas spočítal
konipas pod okny,
když do tmy den uvadá
Léta mladá šero pasou
Mezi rosou květina
 
Do klína
usedl paprsek
ranního svitu
Mimoděk silný dech
právě do dlaní chytl
 
Vždyť je mu čtyřicet
- nádherný čas babího léta!
U nohou leží celý svět,
v hlavě roztočená pirueta
příštích přání ...