Jen se odrazit

Máme se

Jsi, stále jsi
Možná jdeš
v procesí vět
Možná lež
vše stihla pohanět dřív
než hlavou jsi kýv
a teď rozdrcený
všechny ženy
nenávidíš
Vždyť víš!

Jsem, stále jsem
Noc i den
ve spojené nádobě,
co žízní po tobě
Po doteku,
kdy v breku
štěstí polykám
Ne, nejsi sám!

Máme se
Čas sice odnese
vosí pas,
sílu supermana,
zbělí vlas,
rozbolí všechna rána
a okolí už
nepoznáme
Já žena, ty muž
A spolu se máme!

Poslední úplněk

O tři čtvrtě na čtyři

svlekli všichni upíři

sadu černých triček

Když světlo jde po kraji

všichni svorně lehají 

do rakviček

Louka víka zavřela

V zámku je docela

malý petrklíček

Přijíždí pasáci na koních,

v ruce kůl, v ústech smích

Oplotu staví do kytiček

V patnáct čtyřicet pět

vlka slyšet teskně pět

Nevyjde upír víc pod měsíček ...

***

Pasáci totiž stavěli ohradu a po staru zatloukali dřevěné kůly. Protože práci neodflákli, tak nějak se trefili upírům přímo do hrudi, kde lidem běžně srdce tlukou ...

Času pomocník

Zavírám oči

Marně

Pod víčka čas vkročil

Tajně

Přesně vymezený krok

Tik, tak - tik ...

Ani beat, ani rock,

jen praktik!

Stále kluše dokola

Co s tím?

Konečně mysl udolal

Krásně sním ...

V božském ráji
sahám na jablko ...

V tom hukot!

Sen mi krájí
zvonku křik

Je čas!

A zas

Tik, tak - tik ...

Tlačenice

Kočka vnadně lísavá

zrak svůj přisává 

Do pohledu

A že krásná byla kost

o kus povyrost

Touhu zvedl

Stačila pouhá chvilička

omotaná už smyčka

Vůkol těla

Dlouhé, mrštné drápky

běží tam a zpátky

Má co chtěla

Nejdřív zkusila to z boku

pak u rozkroku

A zmizla pryč

S ní veškerá měna

v kapse uložená

I důvěra a klíč

Večerní

Rozpuštěná večerem

nelehám ke spánku

V čase nesmělém

psty pozvánku

píši na kůži

znaveného spáče

S úsměvem zatouží

v odpovědi vláčet

něhu cestou ráje

Písmenko po písmenku

zvolna krájet

A dřív než v šenku

naplní plnou číši,

proplouváme v souhře

přes zátiší, přes bouře 

nadčasové

do krajiny snové ...

Čí chleba jíš ...

Odrovnaná černá vrána,

co zbělelo jí peří

Hbitě z hejna vykázána

Kdopak jí teď věří?

A co jen zkusí!

Mezi husy nepatří,

havran se s ní nebratří

a kačeny?

Také jinak zbarveny

Tu na kraji vesnice

zakdákaly slepice

Mezi nima černá, bílá

Vrána přitulila se k nim hned

A odpověď?

Okamžitě pryč teď běž,

ty pod sebe nehrabeš! 

Pak uviděla haldu uhlí,

co černě září do dáli

Vlétla  do ní  jak do truhly ...

Přece jen ji dostali!

A tak se děje zas a znova

u zvířat i u lidí,

kdo nezpívá stejná slova,

toho jiní odklidí ...

Buď pochváleno

Už i otava

mlhy nad lesy

se poptává:

Léto, kde že jsi?

Bouřlivě kráčelo ...

Den pestrosti

bronzem na tělo

i vláhou pohostil

Teď vklouzává do semen

 

Sladkými  plody
září zem

a opar z vody,

lehký závoj vil,

teplo hustí

do chladivých chvil

spadaného listí

***


Přes den nádherně, ale ranní chlad 6,5°C vykazuje spíše podzimní hodnoty ...

„Slzy svatého Vavřince"

Sedím u hranatého stolu
na dřevěné lavici
Před sebou kolu,
vlasy volně vlající
večerním opojením

Proud nebes
rozhrnul mraků stín
a nad les
vyšlo hvězdné nekonečno
V tom ohnivé kopí
proťalo dráhu mléčnou

Oblohu kropí
Perseid roj
Od nepaměti
probíhá letní boj
Země a komety

A vítěz není!
Jen po setmění
nádherná podívaná
na útržky vlasatice
Škoda, že slunce zrána
pozhasíná všechny svíce ...

Perseidy

Průlet komety

Zaťatý dráp bez útrap

Přání rozsety

1+1 = 2 (?)

1+1

Dva odjakživa

(Někdy voda živá,

jindy mrtvé moře)

1+1 jsou dvě

I to je dobře

1+1 = jedinečný pár

(Stačí však druhotný svár

a dva v rozepři)

1+1 jen jednou

A budou tři!

Měsíční fáze

ÚPLNĚK

Bledý vděk hvězdě nejbližší

Pak ouva,

v céčku srpkem couvá 

do tmavého zátiší

Až k NOVU

a znovu 

srpkem v déčku vzrůstá

měsíční krajina pustopustá

Pouť

Putuji slovy

přes křižovatku souvětí,

záblesk nový

nechť cestu posvětí ...

Poslední rozloučení

Smutek vlasy postříbřil
Kolik promarněných chvil
proteklo řekou času
Neviděli jsme je
Tu život zhasl do závěje
nekonečné nirvány
Vzpomínky rozdány
v nulový bod


+++


Vyhýbám se pohřbům, ale teď se rozloučit půjdu. I soused se se mnou byl rozloučit. Došel k zahrádce, cítila jsem jeho pohled, ale tehdy práce byla důležitější ... 
Pak ho odvezla ,,rychlá" a přes všechnu snahu boj o život prohrál ...

Plápolání

Vlaji svítáním 

s kapkou rosy

Možná jenom sním,

když lesy voní oparem

čerstvě polapená

v dnešní den

Slova němá

bez příčiny hlavou plavou

Z nitek pavučiny
sítě váži

a úlovek slov na pusté pláži

vkládám čile

do větných kádí

Rozpustile boj v ní svádí

o místo na výsluní

Na sto hromů

kolem duní

a pak klid
po boji

Čas na úklid

(Snad obstojí ...)

***

Odkud se berou inspirace? Dosud nikdo nevyřešil záhady vzniku myšlenek ...

Na chviličku

Jsou chvíle rozpustilé,

i utažené do culíku,

co ze zvyku cvalem běží

či na pápěří vznášejí se

Jiné bose, chladem ojínělé

truchlí v cele bez oken,

když neurčitý času vjem

ostří břity pro alibi, 

když chvilku slíbí promarněnou

Až jiná pomine,

pak hořkou cenou vlastní měny

zplatíme i chvilkové povyražení

Posmutněle

Smutek zaťukal
Zamkli na dva západy
Copak hosta někdo zval?
Jenže je tady!

Neviděný, nečekaný
zevnitř obrací list
Pohled slaný
Převahou si je jist

A přesto zlato z oblohy
i dnes se usměje,
pronikne přes mlhy
do závěje slz

Pak skrz časovou osu
pronikne do budoucích okamžiků,
kde vysuší rosu
temných šlápot na chodníku

Odcházíme

Neznatelně šouráme se k zemi

Možná vše stejné

až na pohled obrýlený

a tachometr,

co ukazuje víc než padesát

Stříbří svetr,

když listopad posílá

z vlasů jinovatku zimy,

něžného motýla

s křídli blankytnými,

co obejme tichem

Jsme zrozeni

prvotním hříchem

pro žulové kameny

+++

Báseň vznikla před pár dny a protože obsah odpovídá spíš dušičkovému času, chtěla jsem ji odložit na listopad. Ale včera do rána zemřel o pár let starší soused a tak na jeho památku ....

Dvojitě

Ulehám do trávy,

vzduch teplem ševelí

A třeba zrovna vy

rochníte v posteli

Na obloze hledám vizi

Pot stéká na berušku ve dlani

A u vás v televizi

koupají se lachtani

Dýchám vůni květů

v chladném stínu trnek

Další zhasínáte cigaretu,

vajglů plný hrnek

Kameny bolest tisknou do zad,

komár kouše do líce

V telce další pořad

Místo lachtanů, dvě opice

Nebezpečná šelma

Máme doma kotě šelmy
Že spí v botě, je samozřejmý

Svěží hrátky pro úsměv očí
má bez meze
Do zahrádky lehce vkročí,
na strom vyleze

Mouchy, vosy, vrabčáci
ba i myši,
ze dvorka se vytrácí
jen ji slyší

Každá šelma bez oddychu
vydrží jen stěží
a že postel nemá,
na kožichu leží

Letně

Probouzím ráno

Odtahuji závěsy

Okno dokořán

Venku modře rozestláno

Na nebesích

pluje zlatý prám

Teplý vánek

pročesává jiřiny

do vůně léta

Jen svatojánek

do hlíny

první veršík spánku vplétá

Dozrávání

Na hlavách plody zelené,

ani žhavé poledne

je neosladí!

Zatím

Ale přijde čas dozrávání

Pak řekne vinobraní

prázdným kádím:

Platím!

Dnes ještě plody zelené

očima sečteme ...

Stejně mládí,

co tratím