Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

sobota 24. října 2015

V sychravém počasí

 
Sedneme do trávy
anebo na zem ...
Teď zrovna třeba vy
šeptáte: ,,No není blázen!"
 
Vím, noci jsou studené,
neradno sedat si
Chlad tělem se prožene
zvlášť v sychravém počasí
 
Pozdě honit bycha,
když kašel dme plíce,
nos v taktu kýchá
a hlavou žhnou svíce
 
Oheň dračích hlav
pálí skrz červeň oči
Tak žáru mě nyní zbav
Navleč si třeba kůži vlčí
 
Pak s tělem beránka
přitul se mi co nejblíže
Na konci ocitá se stránka
i všechny mé potíže ...



sobota 17. října 2015

Tma mlčenlivá

 
Není nic lepšího
než kapka rosy pro trávu,
co o vláhu týdny dlouhé prosí
Věř, šťasten je i keř,
když máčen z mračen
mžením neslyšným
 
Dokonce mraku stín,
když dosedne v poledne
na rozpálenou zem
je naplněným snem
Stejně pohlazení upřímnými slovy
mnohdy poví víc než zlost rozvitá
 
I teplý úsměv přičítá srdci sílu
Klidně na hněv
přiloží snítku devětsilu,
co v sítku naděje
vyseje semínka budoucna
Pak tma mlčenliva do oken marně plivá

pátek 16. října 2015

Z návrší



Tam, nad starou oskeruší
mlha prší chladivá
Na podzim příliš jasu nebývá
Jen stín tiše padá pod střechy,
když bábi vkládá ořechy
do sušáku nad sporákem

Vodu z mraků kluci drakem
pocuchají, aby v kraji malovaném
příštím ránem slunce svit
v návrší mohl rozzářit
podzimní paletu rozestlaných stromů
Brzy zima tu navrší sněhu haldy před oponu ...

čtvrtek 15. října 2015

Přetopeno

 
Tvoje jméno
hoří plamenně,
leč ve mně oheň vyhasíná
Možná zima za stín může
 
Byls vzor muže,
světlá naděje zítřka
a přesto citů svíčka
skomírá netečností
 
Už míra ohlodaných kostí
přerůstá nastavenou mez
Tvá  ústa odkvetlý jen bez,
co včerejškem voní
 
Ještě vloni, tam za alejí
pršely něžná slova
a dnes do olova vodu lejí
Kolem přetopeno
 
Promrhané věno i význam druh poztrácel třpyt
Nyní nezbývá,
než aby kruh protnula tětiva 
Jen tak spolu dál můžeme jít!

 
***


I sebevětší láska časem přechází v lepším případě do přátelství ...

pátek 9. října 2015

Dění jde kolem nás






Na konečné stanici
stojí bez cíle
Srdce v lednici
na nohou promile
nedopité

Jistě všichni víte
kam nabrat směr:
Vždy na první rovnosměrku
bez výtluků a děr

Do kapes vložit tabatěrku
vyvětralých vzpomínek,
na krk pověsit kamínek bez tíže
a všechny potíže dát do závěsu

Mít volnost tu,
co modrým nebesům v přeletu
všichni závidí
sedíc na přídi nekonečna ...

I ten, na konečné stanici
pod vinicí bez vína,
když kolem jen mohutné hory
a nikde rovina
Šup do nory!