Stojí nad sporákem začouzeným
V troubě buchty s mákem
Z lampy stín dopadá na zeď rozpálenou
Starou plenou stírá špínu
Zas průvan od komínu saze navršil
Doba šťastných chvil zvolna nabíhá do paměti
,,Už tolik je ti," nevěřícně máma hlavou kývá
Chleba skýva korá vedle plotny sedřené věkem
S upřímným vděkem obě svorně vzpomínají:
(Léto v dětském kraji je to, co nikdy nevrátíme!)
Dědovým vínem maso lehce podlila
Tatam je vesnická idyla vystřižená z života románu
- dojela pro mámu zrovna dnes
Vždyť rodná ves začíná být nad její síly
Chvějící se ruce hrnek s kávou uchopily
,,Děvče drahé, tímhle prahem
brzy máry ponesou - nohy mi už neslouží!"
Za okny mlha mží s noblesou šera
Ještě včera v pevné ruce kosu, teď vetchý uzlík třesu
,,Jejda, ta buchta voní, dáme si?"
Jenom pro ni zakaleně přes řasy oči září
Na žádné stáří se nejde zcela připravit
,,Mami, mám pro tebe krásný byt se zajištěnou péčí ..."
,,Maso je jehněčí, od souseda,"
jakoby nic hledá pepřenku se solí:
,,Támhle vzadu, na poli, stojí jabloň stará,
když já byla malá, sadil ji můj táta
Holka zlatá, běž a přesaď ji na úrodnější pole!
Pak větve holé místo ovoce tě budou zdravit!
Víš, čas je prevít a každého z nás jednou zachytí ..."
*
Ač život na niti visí a vůbec nic není jako kdysi,
doma je doma a kdo má kousek citu v těle,
nestaví se do role nepřítele, ale stane se oporou
(I kdyby člověk měl tucet zaměstnání, či šťastně žil za mořem, za horou,
vždy několik chvil dá se najít na setkání ...)
