Na břehu moře ořeříční proud brázdy
přes hrazdy kamení
Nic není jako dřív!
Do oliv tekla řeka od pramene
a přesto dnes už nevzpomene
na kamínky, co tak sladce
ve studánce zrodu
vodu čeřily
Ještě před chvílí
rybář v tůňce sumce
táhl na háčku
a v houští pro kačku
kačer vyzdobil se peřím ...
Kdo zpátečním dveřím
zámek zamyká?
Až potkáte viníka,
dejte ho za mříže nejmíň na sto let!
Teprve pak potíže,
co srdce mrazí,
ode dna se odrazí
a přesně v novoluní
život vstoupí na výsluní smrti
Vteřina - osud krutý,
vzal mu chůzi po nerozvážném skoku
Plný deziluzí tolik roků (!)
pro nás tu žil
My na pokraji sil bědovali
a ON - utrpení znalý, pomoc rozdával
Kdo Mirka znal, ví že došel dál,
než leckdo z nás
Nastal čas rozloučit se s tělem
Byl a jsi přítelem i rádcem,
přesladce nyní pluj řekou podsvětí
I má duše jednou k tobě doletí …
***
Věnováno památce na Miroslava Rozuma, kterému po návratu z vojny jediné chybné rozhodnutí vzalo možnost chodit a přesto se dokázal s nepřízní osudu poprat jako málokdo. Velké díky patří všem, kteří mu stáli po boku, obzvláště jeho mamince a synovci náleží neskonalý obdiv ...
