Sněží z věží,
k tomu z domů
stoupá dým
Zamlžený stín
pevně sevřel
vesnice, města
Potratila cesta
směr i značky,
když tu do zatáčky
sypou špínu
Do klínů cest
marně snaží se vmést
rozzuřený vír sněhu
pradávnou něhu zimních chvil
I tak nenasytná krása
dál lačně spásá
stromy, domy, keře,
valí se přes kadeře aut na parkovišti
Sníh prýští kalupem
do tepen lidské síly
Motory bez pokory
zvíří smog a hluk
My ani muk,
jen ohneme hřbet
a hned do auta
zanadávat, jaká letos zima krutá!
