Poslední lístek na jabloni
chřadne, usychá
Vločka vločku honí
a do ticha
závoj mlha pokládá
Smogem ztěžklý vzduch
V něm předvánoční nálada
neodbytně na povrch
vytlačuje vzpomínky
Až na oční práh
Čas plynul bez linky
Vše bylo na dosah
ztracených možností
Kráčel si bez kontroly,
hezky pohostil ...
Náhle tělo bolí
A z času?
Neřízená střela!
Běl padá z vlasů
Samota oněměla ...
4 komentáře:
Silné!
Krásně se proplétáš životaběhem. A v poslední sloce se tak nějak všichni poznáváme.
A to ještě do všeho mrzne až praští!
Můj dík za komentík ...
zdá se mi to, anebo je v té básni hodně smutku? Moc pěkné, krásně píšeš! :) J.Mignonka
Je to tak ...
Smutek letos padal do vloček, které za nic nemůžou
Ale stačí přečíst milé komentíky
a hned je líp
Takže, Jiřinko, moje díky ...
Okomentovat