Dosněžilo

Mraky bílo

pod mlhou střeží

a vůbec jim nezáleží,

že slunce v skrytu čeká na pokyn

V našich srdcich roste
šedý splín,

když jarní únava
nejmíň po sté

se zdravím všech

si mocně pohrává

A není úniku

Kolem chodníků

 navršené haldy sněhu

se podřizují zvolna
letitému koloběhu

I cesta zmol má

zas o pár více

A pak u krajnice velký lák,

bojí se jara, bojí sněhulák ...

A pořád padá a padá

Být zamknutá do vločky,

na nohou bílé papučky

a snášet se do pokoje

mezi peří

V ten moment zima je moje

Větru svěřím

kolébání,

když na nebeské báni

z kapky rosy

krajky obléknu si

Pak všechny parádnice zimy

se mnou se snesou do krajiny

chvějící se chladem

a za den

přikryté jsou lesy, louky

Dokonce kdesi sněhuláky

stihly děti uválet

Jenom led

pod peřinů zlostně křupá

Prý vloček na něm víc než kupa

Rozednění

Sevřená nocí procitám

uprostřed oceánu

Drobný prám

plný šrámů

a vysušených slz

Reflektor z auta

pronikl skrz

a ve mně samota

otvírá se

přes trní

Samota v ranní rose,

co neumí

se ani vtělit 

do ůsměvu

Zatímco čas, ten prevít

plný hněvu

a něžných chvil

právě den sluncem rozednil

Je po fašanku!

Zima naklání se na stranu

Je po fašanku,

pláče sněhulák

Zdalipak ještě dostanu

další sklenku 

životadárné tekutiny?

Až do trávy

dnes vánek svléká jíní

ze stromů

To bezpráví

měnících se atomů

nechápe žádný sněhulák

Korálky dnů

Korálky dnů 

v zátiší schované,

i přemnoho snů

času vítr odvane

Zbude tma

Ovšem korálky, co lesknou se

na šnůrce čtenářů,

ty ještě po roce

vetkané do snářů

Budoucna

***

Tímto na svém blogu s velkým potěšením vítám již 10 pravidelného čtenáře ,,Korálky dnů"

Ukryté ráno

Červeň svítání
i ráno schované mezi mraky
vítr prohání
přes bodláky
až za obzor mezi lesy

Dnes se mnou nejsi
Polibek jen slunce tiskne do tváře

Možná že
už zítra se probudím
po noci, kdy volná jako dým
stoupala jsem přes oblohu 
vzhůru

Zatímco pavouci v rohu 
tkali perlovou šňůru nekonečného štěstí

Možná ještě nerozhodně
přešlapuje na náměstí
Za chvíli shodně
samota rozkmitá umíráček svůj vlastní
Udělej ten krůček 
a zhasni ...

Voda

Voda živá

cestou poumývá 

kameny

Voda smolná

k prameni 

marně vzhlíží

Zvolna

kalem spíži 

valí jedovaté látky

Nabereš ji,

vliješ do zahrádky 

a pak?

Mrtvý pták nezaspívá

Važme si vody!

Ještě je živá ...

Voní

Šálkem kávy 
krájím ticho
Já vím,
cosi píchlo do slabin 
mužského ješitu
a teď ve skrytu
bolest mezi zuby hojí

Vůně se lákavě 
rozvíjí po pokoji
a ke kávě 
na talíři dialog prostírám
Slova v kruhu hýří
nespoutaně
Nikde rám

Až na dně
kávové sedliny
obloha plná hvězd
Každý jsme jiný
a kolem mnoho cest
a jediný cíl
(Právě mě políbil ...)

Pro TEBE!

Miluji překrásné chvíle,

kdy dotykem dlaní,

jen tak ledabyle

rozjiskříš protýkání

severu a jihu

Miluji chviličky,

kdy polibkem pihu

smyješ z tvářičky

zakaboněného večera

a pak prsty pročísneš vlasy

Je přece nádhera,

že jsi!

Kam se poděly?

Kam se poděly
mámivé chvíle?
Mlčelo pondělí
v dešti a černobíle

Marně do prázdna
vztahuji snahu
Odpoví pouze tma
vlastního prahu

Křídla modrásků
bez hmotného těla
stahuji do svazku
Touha jim odumřela ...

Bez hnutí
zkroušeně leží tu
Z kytice kopretin
věneček zapletu

a pouštím po vodě
zítřka
Nevěřme náhodě
Vztahy je nutné stále si hýčkat!

U dveří

U dveří nirvány

cestičky narvány zcela

Nejedna duše směla

bloudit kolem posmutněle

s přáním najít v rajské cele

kousek místa

Do dveří nirvány

smí vstoupit bez ptaní

jen mysl čistá

a na moment osamělá

a pak jistě je

drobný krok od ráje

i od schránky těla

Přísloví

Tak tohle přísloví jsem dnes slyšela poprvé a to od mojí maminky, co se narodila v r.1933 a hned mi odříkala další, které sice jistě všichni dobře známe, ale nebude na škodu si je připomenout

*

Lucie noci upije

a dne nepřidá

*

Na Nový rok

o slepičí krok

*

Na Tři krále

o krok dále

*

Na Hromnice 

o hodinu více

*

A můj syn pro změnu prohlásil:

 Únor bílý, pošťák kvílí

*

Padá snížek padá,

z toho by se p....l i pan Lada

** **

*

Na Hromnice musí skřivan vrznout,

i kdyby měl zmrznout

*

Na svatého Řehoře

žába hubu otevře

a hloupý sedlák který neoře

*

Také o Hátě, která má svátek 14.října, jsem dnes slyšela prvně: