Houpací

Houpy, houpy,
z nebe padaj kroupy,
mezi nimi vločky
i strakaté kočky
a čtyři malé koťata
sousedovi na vrata
zaťaly své drápky
cestou do pohádky

Houpy, houpy ...


***
Na houpacím křesle, vnučky na kolenou, to se to rýmuje!

Lavina

Bílý mnich,
mnich kapucínek,
mění se v mstivý sníh,
v hrůzně prostřený klínek
lavinového údolí

Sedralo soukolí
skálu na kůži,
když v málu
zatoužil
po vzdušném loku

Pár klamných kroků,
strmý pád,
pád prvý

A snad
až někdy na jaře
zahořel
západ v krvi

Předvánoční

V končícím podzimu
vyjíždím ze stínu
spavého nádraží
bez vlaků

Nikde nikdo není
Jen osamění ve fraku
klopýtá s čaganem
přes koleje času

Nad ránem měsíc žasl
nad třpytem mrazivých květů,
co vločky za rozletu
rozsely po kraji mrtvého listí

Již adventní plamínky čechrají
vzpomínky na shledání příští ...

Nálada nebeská

Déšť kapky roztleskal
do ticha topolů bez listí

A nálada nebeská,
temný stín
všech podzimů v rozkvětu,
vrývá se pod kůží

A už je tu
nevinné pápěří!

Krajkoví
bez princezen
do šedi vypráví
bílý sen ...

Chybně

Ranní stín

Mrak vplul do záře očí
Kalná vada na kráse
Od bodláčí
rozervaný bělásek
v probuzeném ránu

V samotě oceánu
pod příkrovem ledu
rozehřát nedovedu
letní svítání,
ale se srdcem na dlani,
bez hněvu,
křídla rozevřu žhavému úsměvu

Podzimní

Shrabuji trápení podzimu
do stínu husího peří
Právě
v tichu krajiny sněží,
v zelené trávě
třpytne se
chladivou slzou,
když nad lesem,
až příliš brzo,
zní hovor vlaštovek
zimních

Jako lék
slétla z nich jedna
do duše sklíčené
Ze dna křídly rozžehne
naději na jaro ukryté
v závěji mlh

Co už včil!

Mrzí mě
Mrzí až k pláči

Nejsem ve vině!
Přesto mužská ješitnost
do srdce tlačí
kost, co není rybí

Do dna polykám
věčné kdyby ...

Možná chtěl být pouze sám,
asoň chvíli
a nepotkal správná slova

Jen pro nás pole vyklidili

Nyní samota trny ková


***

Tak jsem díky nabídnuté páteční dovolené měla mít hezkou šňůru volna i s plánem jak prodloužený víkend ve dvou nepromarnit. Ale, další marod přinesl do práce neschopenku a ...

Odbilo šest

Ve smutku dívám se na kvanta hvězd
mámivých
V mrazu třpytí se dech
jak třpytla se jedna z nich,
když láskou zpití
stáli jsme v podzimní den

Na chvilku pouhou zhmotnil se sen
Nebyl to klam
Ani zdání
Možná teď taky stojíš sám
Vidíš?
Hvězda padá ...

Mé přání slyš:
Z půli mě měj rád
kolik tebe mám ráda!
.

Lidská síla

Koho volit?

Zas berou duše
do vankůše
majetnosti

Už prázdná nůše
v rytmu kluše,
tajně zlostí

a víc hrbí záda,
břímě vkládá ...
Tak malí, prostí,

když mocná vláda
sen ukrádá
do hojnosti

naší bídy

Rozvodová

Uhýbám v záhybech dneška
Zbytečně ...
Moci tak zítřejší vteřiny zmeškat
v husté tmě
nevědomí

Čas lomí
hodínu půlnoční
Netečný ...
Samotou promrhaný

A my?

Půl domu,
kde dohořela svíce
K tomu
harmonogram na děti

Už nezeptám se více,
jak je ti?

Odznova

Chodník z mramoru
rozpraskaný

Z fáboru
plavou sny

Po proudu stesku
A zítřek nejasný

Bez potlesku ...
A voda blesková

A začít odznova ...

Pospíchej

Pospěš na chvilku,
ať noční košilku
vysvlečeš touze nedočkavé,
co éterem plave
k myšlenkám tvým

Ujížděj rozhrnout stín
čekání,
nechť spolu zas po pláni
štěstí můžeme jít

Kdekdo ví,
že neradno promarnit
zázraky něžných chvil
Už i souputník zvědavý
v dešti lucernu rozsvítil

Motýlí křídla

Uťali křídla motýlí
všem, co na chvíli
s básníkem
se vznášet chtěli krajinou

Těla zahynou
Torza z hůry padají
do stínu minula

A duše splynula
v kapku rosy

Kde jsi
můj bělásku?

Nerezaví

jak se v jednom rčení praví
to svatá pravda, řekl bych
stará láska nerezaví
já myslím na tě, na můj hřích

sním, že uložím tě v plátky růže
že spojí se opět naše těla
rety se dotknou tvé nahé kůže
to aby ses slastí rozechvěla

vrať se, ať nejsem stále sám
čekám a hodně se mi stýská
šeptat chci, že rád tebe mám
pospěš, osůbko mi blízká

* *
Jistě to zná nejeden z nás, a nejen svobodní, že mu hlavou proběhne vzpomínka na lásku dávno minulou, nebo jen minulou :).

Autor mutil
a jako reakce vzniklo následující dílko

Už běžím

Už za kliku beru známých dveří
Utíkala jsem s větrem o závod
do míst samoty - starou lásku střeží!

Snad nezakopnu o známý schod,
kde tisíckrát si foukala šrámy
a leštila slzy na linu

Snad osud dneškem dá mi
víc, než chladnou roklinu
nevyřčených souvětí

Zamčeno - slova na zem padají
Dnešek metu do smetí
a zas stojíme na kraji

smazaného zítřka ...

Viděls moře?

Viděls moře?
Já ano!
Krásnější z večera jak ráno,
kdy vlny dmulo lidské hoře
probdělých nocí samoty

Pak přišels ty s červánky na obloze
Pojednou jsem netušila
zda svítá či večernice k spánku volá

Má duše bita vraníky zběsilými
Jim pod kopyta házím rýmy
Chvíli nasytí se,
na to v ještě větším běse
počnou hříšný tanec
Přestaňte!
Dost již!
Konec…

Konec?
Ach ne, to ne!
Nechť raděj mistral zavane
pofoukat rány nedané

Přijď jen větře, přijď a duj!
V těle žádost rozpaluj,
pak spolu vplujem nad oblaky
Já moc chci!

Snad ty taky…

Kdo ho chytí?

Vstávám časně
Čas ne!
Žel ...
Neustále o krok vpředu
Jakoby neviděl ...
Pokrok v blahobyt
zpomalit nedovedu!

Dřív neznali jsme byt,
jen chaloupky s došky
Nebyly počítače
Chodilo se pěšky
i koňmo čas
pomalu byl vláčen
Na okno zaťukal mráz,
už zvolna drhlo se peří

A pak v létě před domem?

Dnes snad kotě leží!
A my hnaní atomem
stále v klusu,
Okamžik malý,
už jen máváme autobusu ...

Žijeme rychle, dobře víme
Zdalipak ještě důchod zachytíme?!

Uprostřed léta

Čas zavřenými víčky
vloží dnešek do kornoutu
minula

I noc tmavými sklíčky
svinula den
do malinkých luceren
svatojánek
a za okny konejšivý
vánek
pokosenou louku přikryl
vůní otavy

A babička neposedným broukům
příběh vypráví,
s rukou na vláskách
medových zlatíček

Po všetečných otázkách,
nazuté do snových botiček,
usínají ...

V čarukrásném prázdninovém kraji

Pro nekritické kritiky

Pohledem z venku
rozbíjím sklenku
na život kritikům

Na vznosný plot,
co dům sebepýchy obestírá
Na hříchy,
co uskuteční rádci sedmiteční
Na poezii poupat v růži

Taktovky boje
si bičem tuží
v libidu hnoje
úseček zlomených

V podzemním magmatu
mnohý talent zakopaný ...
Co jak byl zrovna tu
klíč od naddimenzní brány?

Abecedně

-->

Ámen

Bez cynizmu

čekám další děs

Elementární fakt

grimasa halí

Chápe

imaginárně jasnozřivý kněz,

labyrinty martyria neznalý,

nicotnost ozvěny?

Poezie quislingů

roztrhla řinkot slaměný

Šepot truchlivého ticha

ustává ve WC

Xantové ,,Y“

Zvon živočicha

***

Dílko vzniklo jako protest kritikům, co nazvali kýčem báseň ,,Já Člověk"

Zkusila jsem

A uviděla
v mírovém tichu
výstřely z děla,
co srazily pýchu
ze snové hory
přímo do propasti
citové zmoly

Teď klovají kosti
zobanem tupým
černí havrani

Nevědí že trpím,
když zobou do rány?


***


Tak jsem vyzkoušela ,,písmáka" a kritici si mě vychutnali ...

Půlečka

Dlůho držala sem půst,
tož půlečku bych si dala
Takovů malinků,
co by do mých úst
vklůzla skulinků

Aj, šak ta byla malá!
Rýchlo šupla ke dnu
Včilkaj nalej navrch ešče jednu!
Tož to mosí byt!

A už ňa možeš políbit
Ále tak leda
maličko,
zlehůčka
a na líčko!

Jaj, si ale nezbeda
Kuš, že sa aj nestydíš!
Šak sa neubráním
dyž dlaní hnedka
místo nalévání
hnědkáš plnů spíž

Raděj dolej, ať nechrůmu
Třeba po rumu pro oba
Tož tak jak sa dává, do štamprlí!
Co bych byla za roba
dybych byla upejpavá!

Tu tu lí ...

Zbytečná slova

Píši věty, slova mlčí
Posmutněle na květy zralých lučin
přišpendluji pavučinu
nedávného slunovratu

Slovo po slově
do stmívavého splínu
smetu březově
přes lavice minula

Vždyť v novoluní
i nepatrná létavice stihnula
být hvězdou na výsluní okamžiku
(Že by měla větší kliku?)

Ztracená ...

Měla jsem inspiraci
Je tatam ...
Kam se vlastně ztrácí?
Proč uzavírá krám
ještě dřív
než prodá cokoli!

Za metr piv
v širém okolí
vyhlašuji pátrání!

Ale co jak pak o ni
ztratím zájem
protože se stane cizí?

S myšlenkami
moc rádi si hrajem
Z nenadání samy mizí
v davu všech,
co plní hlavu
v mozkových záhybech

(A to mohly přinést slávu ...)

Oči kočičí

Hodila po mě
očka
kočka toulavá

V mém novém domě
ladně si pohrává
s ocáskem šedivým

Tak vnadně,
že hned spolu jdem tam,
kde dým
stoupá k oblakům

A není to klam,
že v tóninách deště
utonul starý dům

Nesvedu ještě
po římse v ledové strouze
skákat jak princátko

Co naplat,
jsem pouze
ztracené zrzavé koťátko

Odchod nevěrníka

 

Byla jsem skromná,

což ale zrovna

začíná být passé

Také občas ukřivděná

jako mnohá jiná žena

pod přísným lasem

manžílka

i okolí

Ať bylo jakkoli

vyžírka

dnes šel z domu

Navždycky k tomu!

A stav

na první pohled kritický

změnil se k nepoznání

Ani dobrý mrav víc nemůže

zatnout trny do kůže

Teď jsem vlastní paní!

Jen se ptám

Padl rekord
Ale kam?
Do neznáma

Dokonce
šla kolem fáma,
prý u Florence
v Praze měl by být
Což je omšelá fráze
na falešnou nit,
že v hlavním městě
všechno k mání
A zcela jistě
další upřednostňování!

Určitě padl jinam
Třeba u nejmenovaného obchodu
kamerou snímán
leží ve vchodu
a my míjíme ho netečně
středem dveří

Že by padl zbytečně?
Těžko věřit!

Nevinně

,,Tohle má být k snědku?!"
Ptal se sedící a bdící

Vzápětí pět svědků
tvrdilo nezávisle,
že palicí
dostal téměř svisle

A servírka na to:

,,Když viděla jsem jak čumí
celkem vzato
blbě na voňavou krmi
a ještě s úšklebkem a otevřenou papulí,
před svědkem
praštila jsem do kulí
vedle stojícího biliáru
až rozlétly se do všech stran
No a jedna vzala čáru
na visící táhlo
tam
na stěně
To v okamžiku
se popotáhlo,
nabralo ztřeštěně
přímý směr
na přísedící bratry v triku

A že mělo na výběr!"

Svorně pak všichni viděli,
aby taky ne,
že namířilo do díry
V rozkroku

,,Nejsem tedy ve vině,
že poté dal se do skoku ..."

Rozhozené

Tvoje, moje, naše ...
Trochu plaše
bojí se každé z nich
Pak na chvilku smích
tří andílků bez viny

Byly jen máminy a tátovy,
nic víc ...
Kdo dnes jim odpoví?
Teta, strýc,
babička nová?

Že bude líp?
Prachobyčejná slova,
co ránu z chyb
mělce foukají!

Potají sní sen o rodině
v přesvědčení,
že ony až dospějí
bude to jiné ...
Ale není!
Jen bolest je passé

Časem:
Moje, tvoje, naše ...

***


Rozvody jak na běžícím páse:
Děti pobolívá bříško, i tak dospějí k lásce a nepoučeni chybami jiných, ke svatbě i k rozvodu ...

Jdem!

Tak a vše zlé za námi!
Mihne se v mysli bláhové
Krásně omámí,
přesvědčí ...

V tom sáhneme na nové
trápení člověčí
Nečekaně
udeřilo do týla!

Hned krok laně
ztrácí lehkost motýla
a ptáci
mění směr k ledové pustině

A v rytině děr
smrtka visí
Minulost jak na pásu
filmového celuloidu:

To bylo kdysi, že k slunci jasu
pro radost jdu
Po louce běžel čas
Mezi květinami!

Vzal ho ďas!
I s námi!
Možná je ztracený
dnešní den ...

Teď jsem tvé zázemí,
dej ruku, jdem!

***


Věnováno příteli ...

Rozum né

Volný pád

Černé nebe duní tónem umíráčku
Nevstoupím více na výsluní
Daruji volnost ptáčku,
ať vzhůru letí volným pádem
vyznat se v spleti dotazů,
proč s pouhopouhým kamarádem
tkáme pevné pouto z provazu,
na jehož konci smyčka malá
poslední dech lásce vzala ...

Víc nechci!

Nechci víc muže,
c'est la vie ...
Dá vůni z růže,
trnem srdce děraví

Propadlem lásky zneuctěna
až kolem stříká krev
Uvnitř rozbolena
a pyšný seladon?

Jako korouhev
další trofej věší
Vždyť jen žena hřeší!
Nikdy ON!


***

Narážím na fakt, že obzvláště ženy s oblibou říkají: Ona ho svedla! Jakoby nevěděly, že na nevěru je vždy třeba DVOU!

Začátkem léta

Proč z rána
slza stéká po tváři?

Jaký důvod má,
že ač nevolána
světlo odráží,
když léto za okny
vlády se ujímá?

Dost bylo tmy
i mračen deštivých!

Dokonce kapuci i mnich
odkládá
Tak proč vetkaná na srdci
divná nálada?

Všichni jsme pouhý prach
zhmotněný v tělesnou schránku,
pak malý stín vyvolá strach,
že tělo má na kahánku

Život je okamžik pouhý
Početím
shluk molekul ožije
Porveš se s ním,
okusíš štěstí,
nasbíráš šmouhy
a už slyšet:

Adié ...

Vládnoucí

Dnes, na mou věru,
nebaví mě nic
Vše je na maděru
a zub je kralevic

Prostě jen tak
ujal se vlády
malý, bílý darebák
I nad bolavými zády vítězí

Bez boje a šarvátek
(Vždyť nemá ani svaly)
Jen se včera zasek:
Prý nebude už malý!

A trny zaťal
do nervového pletení!
Koncert začal
Teď hledám zázemí

U zubařky!
(Tam nikomu se nechce)
Ona jediná vyslyší však nářky
a viníka řádně ztresce!

Sny

Noc tiše
se mi tulí na víčka
Zlehka píše
první slovíčka
snových vět
a do nich
padá změť příběhů

Nejhezčí vždy usínání,
když tma dává se do běhu ...

Náhle v čase ranním
noci sen přemostí
zvonění budíku
a starosti
zas berou za kliku!

Díky zaň

Ač nenosí ho ženy,
svírám ho teplem dlaní
Zdá se obnošený, poškrábaný
a jak tyčí se vzhůru!

Jakoby kůru
stromům sňali ...
A vůbec není malý!
Je jak pro mou ručku ušitý


Trošku studený, jistě letitý,
umělým i může být
Oslňuje lesku břit
až chci do pochvy ho vložit

By dlouho mohl sloužit
dám ho do ochrany,
ať neplaší jiné dámy,
co půjčit si ho chtěly by ...

Vůbec nemám pochyby,
že skončit moh by u jiné
Nejsem ta, co promine
zloději snadný lup!

Ráda každému poradím:
Běž a v bazaru si kup
taky takový
Třeba i tebe nůž lovce stejně osloví ...

Být či ne?

Sebe se ptám,

zda chci se vrátit tam,

tam do dětských bezstarostných let?

Mít tu možnost hned,

říkám ne,

všeho dosti!

Už nechci mít ruce poutané

neznalostí,

naivitou či ideály …

Na dospělé

jsme si tenkrát vážně hrály …

I kat

byl hrdina

a peníze padaly

do klína dětského obzoru

Po vzoru dobra

a pravdivých slov

stavěl se budoucna krov

Vždyť ani bobra hráz

stavěná z kvítí

nezvládne kalu rej

Hráz i jej

vezme řeka žití!

Vrba smuteční

Trošičku strach nahání

vědět, co ševelí listí

Porozumět šeptání,

když paměť si vítr čistí

v koruně vrby smuteční …

 

Jiným stromům vzhůru

větve hrdě ční

 

A právě vrbě této,

ač nemá smůlu,

od zimy, přes jaro, léto,

z divné příčiny,

haluzky se k zemi kloní

 

Co jak vítr stesky

sbírá právě pro ni?

Povodně na Salaši

Naštěstí škody jsou jen minimální, i tak voda umí nahnat strach


***


Nyní si dám ozdravně regenerační pauzu v Kyjově, kde asi nebude přístup k internetu ...

Nač spěch

Proč spěchat zpočátku?
Což nevíš, človíčku můj milý,
že chvat v krátké chvíli
jen oprátku váže převzácnému citu?

Vždyť v srdci krytu
zlehka sen procitá
z hlubokého spánku

Nebuď necita,
pouze dopřej křídla vánku,
by nadějí pofoukal rány,
co nikým nehlídány
zas bolejí
bolestí dob minulých

Plátýnkem milosti
je kryje smích
retů žhnoucích po polibku,
co něžností vyléčí žal
a schystá kolíbku nové lásce

Starou si čas dávno, dávno vzal ...

Nesoulad

Když rozum křičí, neváhej,
ten pravý, on nej!
Srdce špitne, raděj ne,
on samotu zas přivane!

A když na poplach
spustí zvon zkrytý v hrudi,
hned rozum už se durdí:
Ten přinese v žití krach!


***


Ono se řekne, někoho si najdi, ale všem vyhovět je věru těžké!

Uplakaná

Tak málo stačí

a slza neposedná

v pláči

ze dna

skane na červeň tváře

 

Zážeh nepatrný

a stékající vodní trny

lámou srdeční kámen

na střípky něhy

Jsi mámou s pevnými břehy

pro života tok!

Rychle překlopí se rok,

druhý, třetí

a najednou z dětí

zrodí se mamka

sahající pro uplakánka

do kolíbky štěstí

***

Věčný koloběh života, co stojí za to si zopakovat ...

Toto letí

Utahaná, unavená,
na bedrech padesát,
uvnítř mladá žena

Již tisíckrát
při pohledu do zrcadla
hrdost na zem
zcela spadla
srázem
plným vrásek

Po třicítce
čas se chvilku zasek
a pak prudce
práskl bičem

První vnouče točí klíčem
nové mízy
Však svět v okolí
zdá se víc a více cizí
a čas se chtě nechtě probolí

Do důchodu
K nejvyššímu žití schodu

Pozdě již

Jednou přijde čas,
čas zrání krvavých
Samy k nohám
skutálí se plody slunných dnů

Moc rád schutnal bys
nejhezčí z nich
Ten, co v pleně noci
dozrál v sladkost snů

Překotně s podzimem
jsi plod zved
Přezrálé jablko svrasčelé žalem

V prsa se bičujíc
proklínáš svět!

Pozdě již na lásku
Ulétla s jarem ...


***


Vše chce pravý čas, ani v lásce tomu není jinak ...

Kořeněné