Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pondělí 24. prosince 2018

První je vždy jen jeden




Vzpomínám, tak ráda vzpomínám
na ty chvíle,
kdy čáp v srpnu přines k nám 
děťátko roztomilé


Bezmocný uzlíček - nejhezčí měl oči,
smích i pláč stále na krajíčku
Náš byl svět - syn neúnavný kočí!
První slůvko, krůček a běžel mámě pro kytičku...


Ve dvou letech čáp znova mává křídly
- malý bráška křičí z peřiny
Chvilky s mámou náhle tak prořídly
- už nikdy, nikdy nebude on jediný!


Čas kráčel bezstarostným krokem
- plný štěstí, her i vzdoru
a náhle pátým rokem
z kolíbky sestra křičí do úmoru


Brzy na to, táta opouští rodinu
Celkem vzato,
život na poušti ve stínu všeho dění 
také není k zahození - vždy mohlo být i hůř!


Ze synů dávno muž, z dcerky žena
a já čas od času klesnu na kolena,
zpytuji svědomí - vracet zpět však nechci nic
Bolest kus srdce odlomí, ale co mohla jsem dělat víc?


Být mámou i tátou zároveň
je jak stromu vzít kmen i s kořeny
Všechny mé plány sraženy
do bodu zlomu - snad jednou i nejstarší najde cestu domů...



***


Žádná máma své dítě nepřestane mít nikdy ráda - jste navždy mou součástí, i když kráčíte každý vlastní cestou

neděle 23. prosince 2018

PF 2019


V dnešní předvánoční den 
ze srdce přeji všem
konec stresu i shonu,
také nechť cestou domů 
jmelí nad námi
všem radostně oznámí
klid, pohodu, lásku
a hlavně zdraví,
které tak často v sázku
dáváme v práci

Dětem ať sněhuláci
v tom mokrém čase
mávají zase 
na pozdrav metličkou
a pod smrčkem či jedličkou
splněná přání 
všem k mání
budou bez rozdílu
Hlavně nechť v míru
další rok dokončí každičký krok

To vše a ještě mnohem více
přejí dvě postarší salašnice

neděle 2. prosince 2018

Prosinec


Jedu mezi sněhem rozhozeným do krajiny
Pod hlučným jezem tok tolik líný
kryjí krystalky ledu od pohledu
spečené do sebe


Ještě ne, ještě tolik nezebe!
Zatím se jen paní zima rozpomíná
na prošlé časy, kdy běloučké vlasy od anděla
úplně a zcela pohltily stromy i zákruty cest


Na dávnou dobu, kdy větrná pěst měnila podobu
nekonečným pláním - obraz bez jediné rýhy!
Pihy fabrik, skladů i prosolených tratí
jí zcela hatí plány dneška


Vypnutá fleška ztracených časů,
když právě sníh spásl poslední ostrůvek černě
Přesto je zřejmé, že nevinnost krajině dlouho nevydrží
Trny z růží lidského blahobytu tam i tu vybírají neodpustitelnou daň


Jednou si i zemská dlaň
plná nevyléčitelných mozolů praští do stolu
A pak člověk volný, bez zákonů a přemrštěných pák,
opět začne od píky a snad z čistého nebe uslyší zazpívat i slavíky


*****


mutil řekl(a)...
po sněhu opět památky není
zakryté pole je zas v oblasti snění
jen industriální pihy na tváři kraje
příroda povstane, globálně zraje
pak homo sapiens bude se divit
že už ho nebude Země chtít živit

Je aby nějací slavíci ještě zbyli.