Dobrou

Dobrou

mezi rty proletí

Peřina až pod nosem

Ticho

obejme vzápětí

To teda byl zas den!

Tiky tak
po stěně kráčí
Tma zamyká víčka

Do křídel

motýlů na bodláčí

Vůně luk, ta umí hýčkat!

Beze slov

Mlčí

v čase zatmění

a zločin

to fakt není

Jen úklid myšlenek

Nevidět navenek

vysavač prachem čpící,

co na plný plyn

pod poklicí čela

polyká kdejaký stín

Domlčela ...

Nejprve nesměle

prochází krajinu okolní

Pak prsty píšící po těle,

bez slova touhu rozvolní

Do románu,

kde záblesk napětí vzplanul

ve vesmír básníka
V zápětí

spánek ústa zamyká ...

Soukolí

Ve stavu beztíže

mívám značné obtíže

zůstat v realitě

Pravidelný koloběh

naruší přímý šleh,

když uvidím tě

Postačí dotyk jediný,

už z promrzlé krajiny

voní májové květy

Zmizí trable i okolí,

když protneme soukolí

já - ty

Bez ...

Bez peněz.

je každý dnes

červík nepatrný

Bez lásky

v duši otázky,

co řádně bolet umí

Bez přátel,

stromový datel

jsi, co SOS vyťukává

Bez šatů

jen kůži nahatů

máš a žádná sláva

Bez očí

tmu si ochočíš,

do slunce pohlédneš

Bez srdce

možná máš ruce,

však zbytek pouhá lež

Šťastné a veselé ...

*

Když

 chladné krajky

 zdobí vlasy,

čas Vánoc asi

krajem letí

A až přes úsměv dětí

zabalí se do dárků

a v šeru první polárku

zavěsí do nebeského stromu,

v srdci všichni najdem cestu domů

...

...

...

Procitám

Procitám

a povím vám,

nic moc!

Jen rozměklý sněhulák na louce,

co přečkal mrazivou noc,

by na slunci tichounce

se vpil do hlíny

Obraz krajiny roztátý do šeda

Ani jehněda nepráší žlutavě

A ve městě hlava na hlavě

Co ještě? To i to je třeba

a půl chleba snad postačí

Jo a vánočku vem

Co všechno nestihnem!

I kapr už ve vaně

a konečně s vodou do dlaně

pohodu nabírám

Vánoce po roce

klepají na dveře

Úsměv jim otevře ...

***

Šťastné a veselé ...

Unikání

Prý slabý odvar básnika,

kdo ve verších uniká  před realitou

Do krásy

Duši skrytou mezi řádky

Kolem neustálé křižovatky

I trasy

Je podivínem, co vymyká se

Černočerným stínem

pro okolí

Přesto zase místo vzlyků

slova váže do uzlíku

Bílou holí

Poutaná časem

Spěchám propletená slovy
přes osnovy mříží
bez oken

Ticho neublíží
Jen další den
střídá noc

Krůček do vánoc
a času tak málo!

Náhle slunce rozehrálo
stříbrnou melodii

Žíznivě pijí
v denním jasu
krásu jiskřícího mrazu

Vtisknu okamžik
do obrazu očí

Jemný mžik,
pohádka končí
Vždyť zas musím jít

I mráz
umí teple zajiskřit


***


Včera jsem viděla proti slunci poletovat v mrazu třpytivě stříbrné vločky a okamžik jsem si fakt připadala jako v pohádce ...

Předvánočně

Poslední lístek na jabloni

chřadne, usychá

Vločka vločku honí

a do ticha

závoj mlha pokládá

Smogem ztěžklý vzduch

V něm předvánoční nálada

neodbytně na povrch

vytlačuje vzpomínky

Až na oční práh

Čas plynul bez linky

Vše bylo na dosah 

ztracených možností

Kráčel si bez kontroly,

hezky pohostil ...

Náhle tělo bolí

A z času?

Neřízená střela!

Běl padá z vlasů

Samota oněměla ...