Rozvodová

Uhýbám v záhybech dneška
Zbytečně ...
Moci tak zítřejší vteřiny zmeškat
v husté tmě
nevědomí

Čas lomí
hodínu půlnoční
Netečný ...
Samotou promrhaný

A my?

Půl domu,
kde dohořela svíce
K tomu
harmonogram na děti

Už nezeptám se více,
jak je ti?

Odznova

Chodník z mramoru
rozpraskaný

Z fáboru
plavou sny

Po proudu stesku
A zítřek nejasný

Bez potlesku ...
A voda blesková

A začít odznova ...

Pospíchej

Pospěš na chvilku,
ať noční košilku
vysvlečeš touze nedočkavé,
co éterem plave
k myšlenkám tvým

Ujížděj rozhrnout stín
čekání,
nechť spolu zas po pláni
štěstí můžeme jít

Kdekdo ví,
že neradno promarnit
zázraky něžných chvil
Už i souputník zvědavý
v dešti lucernu rozsvítil

Motýlí křídla

Uťali křídla motýlí
všem, co na chvíli
s básníkem
se vznášet chtěli krajinou

Těla zahynou
Torza z hůry padají
do stínu minula

A duše splynula
v kapku rosy

Kde jsi
můj bělásku?

Nerezaví

jak se v jednom rčení praví
to svatá pravda, řekl bych
stará láska nerezaví
já myslím na tě, na můj hřích

sním, že uložím tě v plátky růže
že spojí se opět naše těla
rety se dotknou tvé nahé kůže
to aby ses slastí rozechvěla

vrať se, ať nejsem stále sám
čekám a hodně se mi stýská
šeptat chci, že rád tebe mám
pospěš, osůbko mi blízká

* *
Jistě to zná nejeden z nás, a nejen svobodní, že mu hlavou proběhne vzpomínka na lásku dávno minulou, nebo jen minulou :).

Autor mutil
a jako reakce vzniklo následující dílko

Už běžím

Už za kliku beru známých dveří
Utíkala jsem s větrem o závod
do míst samoty - starou lásku střeží!

Snad nezakopnu o známý schod,
kde tisíckrát si foukala šrámy
a leštila slzy na linu

Snad osud dneškem dá mi
víc, než chladnou roklinu
nevyřčených souvětí

Zamčeno - slova na zem padají
Dnešek metu do smetí
a zas stojíme na kraji

smazaného zítřka ...

Viděls moře?

Viděls moře?
Já ano!
Krásnější z večera jak ráno,
kdy vlny dmulo lidské hoře
probdělých nocí samoty

Pak přišels ty s červánky na obloze
Pojednou jsem netušila
zda svítá či večernice k spánku volá

Má duše bita vraníky zběsilými
Jim pod kopyta házím rýmy
Chvíli nasytí se,
na to v ještě větším běse
počnou hříšný tanec
Přestaňte!
Dost již!
Konec…

Konec?
Ach ne, to ne!
Nechť raděj mistral zavane
pofoukat rány nedané

Přijď jen větře, přijď a duj!
V těle žádost rozpaluj,
pak spolu vplujem nad oblaky
Já moc chci!

Snad ty taky…