Utři oko uslzené,odhoď závoj z rosy
Od nepaměti vše tak zařízené
A nepomůže nikde prosit
V kytici květy růže,
v jiné bílá kala
Máma tvoje narození
kdysi štěstím oplakala
Najednou tu není
táta, děda, praděda
Ale v nás žije dál
V srdci nikdy nezemřel
To jen čas se sklonil
a tak jsi šel
ke své mámě ...
Obloha tu slzy roní
A stesk má mě,
celičkou, od hlavy až dolů
Jednou i já vydám se tou cestičkou
A zas budeme, tati, spolu ...
***
Říká se, že před smrtí člověk pookřeje ...
Foto z minulého týdne důkazem!
Na jaře oslavili 58 roků společného života a nyní je ta jediná spravedlivá rozdělila. I takový je život!
4 komentáře:
Milá Leničko, netuším, co napsat - tak vám všem přeji hodně síly v této těžké chvíli. Zuzana
Tatínek naposled vydechl v klidu domova za přítomnosti těch, co ho nade vše milovali. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem místo zoufalství nad ztrátou rodiče ucítila něžné teplo na hrudi. Jasně jsem cítila jak mi s posledním dechem předává svou lásku ...
Vrátit rodičům v jejich bezmoci alespoň část péče je to nejlepší rozhodnutí jaké můžeme v životě udělat. Ještě mám maminku a jsem odhodlaná doopatrovat ji také ...
A tobě, Zuzanko za všechny moc děkuji
Milá Leni, je mi to moc líto. Bohužel k životu patří i jeho konec. Víme to, ale vždy nás překvapí.
Rád jsem Tvé rodiče poznal.
Přijmi mou upřímnou soustrast.
Bohouš
Děkuji, Bohušku
Patříme k těm, kdo ví kolik trpělivosti a sebeobětování obnáší péče o blízkého člověka a přitom nikdy rodičům nebudeme moci vrátit vše ...
Poznala jsem v životě mnoho bolesti a bezmoci, ale to, co nyní cítím je něco úplně jiného. Strašně se mi po tatínkovi stýská, přesto jsem šťastná, že smrt k němu byla milostivá. Už mu je dobře a děkuji za to, že jsem mu mohla v jeho bezmoci být na blízku a pomáhat s činnostmi, které jeho tělo už delší dobu nedokázalo zvládnout ...
Okomentovat