Jakpak a jak pak?

Synu, jakpak se žije

v kůži zmije,

která si do bytu

nevpustí soucitu ni ždibek?

Před víc jak rokem mámě řek:

,,Je to tak, už nejsem darebák,

já změnil se z gruntu,"

a první puntu grófsky platil

Následně nablil

prapodivné pohádky

z čertovy zahrádky

- jedové rohy nad čelem

,,Syn ubohý," říkala matka

a chtěla být víc než přítelem

Vždyť k srdci vrátka

ještě dnes má dokořán ...

Jen sebe vnímá nenasytný chřtán,

co má se k dílu

- kde zmaří mu plány

tam dští síru, chudák uondaný

Matky necítí zášť

Pouze z mlhy plášť

od vlastních slzí

svírají v kruzích otevřené náruče

Nezdárný syn vpřed se žene

a rázně ptá se na účet:

,,Mámo, je mi známo

žes nebyla svatá, tak přijmi vzkaz a plať!"

Ach, kolikátá znovu a zas říká: ,,Ať,

horší by bylo, mrtvé svírat tělo v náruči!

Vždycky je naděje, že někdy dospěje
- život i jeho jednou poučí . . ."