Ticho hvězd na stropě noci
probouzí pocit nekonečna
Žádná z cest, ani ta mléčná,
nevede do věčnosti!
I ctnosti špiněné okolím
po čase rozbolí mozoly z otěží
Brzy jaro zasněží květními plátky
mrazivé hádky do strouhy Roztáto
Hned na to ptačí zpěv
zbytkový hněv přezpívá nejen tam,
kde jíva kočičkám
oděla žlutý svetr!
Jaro je tu jen na malý mžik
Právě ten okamžik dá světu lepší směr!
Proto ber plnými doušky
veškeré zkoušky osudu
Vím, dnes kluci už kudlu
na píšťalky neberou
a staleté járky bagr nevlídnou sekerou
dávno srovnal se zemí
Přesto chce se mi žít opět naplno
a pro jarní útulno
okna otvírám dokořán
Do jara nikdo nechce vejít sám ...
