Přiletěly chmury z kraje prázdnin- noční můry, co z vin
pletou věnce na hrob budoucí
Sáhnout po sklence
není cíl, pouze nouzovka,
z níž každá vozovka klouže nečekaně
Vyprahlé stráně zase a zas prosí o vodu,
zatímco my ze všech krás
škemráme tu o svobodu těla
V chomoutu bezmoci
vše, co kdy já ještě chtěla
zapletli pavouci do pletence slz
Dívám se skrz dnešní dění
- úprkem vše se mění
a za krkem čím dál větší tíž
Vždyť víš - neseme si vinu světa
a když životní pirueta v poslední otočce,
ani pes neštěkne po kočce dříve toulavé
Každý, kdo štěstí má, jednou doplave
do přístavu stáří
A koho vlastně zajímá, jak pak se dnes daří?
*****
Když tak vzpomínám, ani my neměli na prahu dospělosti čas na ty své dědáčky - vždy jen na povinnou chvilku a hurá do života . . .
