Skoro každý to ví,
že dnes svátek slaví
nejmilejší oslavenec
Tak tu
slovní věnec
pletu jen pro něj z rána:
Nechť příští děj
je dle jeho přání,
štěstí brána ať stále k mání
Též zdravíčko
nechť kutálí se cestičkou
přímo k němu
Zkrátka ať nejen jemu
kvete úsměv na tváři
a sluníčko nechť kroky jeho prozáří
Všechno nejlepší, Petři💝
Svátek Lenka má
O tom, že není jediná
svědčí sedmé místo v pořadí jmen
Je jisto,
že v dnešní den
nejedna bude si vzájemně přát
Nechť zmírní chvat
hvězda zářivá, pochodní nechť zahřívá
všechny dny, co běží - vždyť je i strážnou věží
Tak i já v tento den přeji Lenkám všem jen a jen to nejlepší💓
Mít rád neznamená vlastnit,
nýbrž dát druhému volnost,
být mu oporou a hlavně
vzájemně si plně důvěřovat
***
Již roky pečuji o maminku, která si mě jednoduše řečeno přivlastnila
Tolik bych jí chtěla být i nadále všestrannou oporou, ale copak se dá vydržet, když na všem hledá hlavně chyby?! Na jedné straně si stěžuje na samotu a na druhé straně žárlivě a hlavně bezdůvodně útočí na ty, co mám ráda já, o těch, co má ráda ona, se nesmí říct křivého slova! Ne nadarmo se říká, že stáří je sobecké, problém může být ale také v tom, že ona nikdy o starého člověka nepečovala.
K čemu život,
když ani plot nepřeskočíš?
Jedu číš piji z plného poháru
a na káru vlastní máma nakládá olovo!
Chvilku se vyjasní a zas nanovo
hřmí ze stařeckých úst,
jaký ona měla půst
a já jí ani máslo na chleba nenamaži
Ať se snažím jak se snažím,
zrovna dieta jí nic neříká
a po léta jsem za viníka,
co všechny hříchy světa má na svědomí
Žádná věta pak nepřelomí zlost,
co sobě pro radost živí v choré hlavě
A já zrovna - právě jsem po ruce,
proto emoce odrážím dennodenně!
Čímž ve mně srdce láme
Nechci kámen ve své hrudi,
vždyť jsme lidi, tak proč ta zášť?
Možná proto, že nejsme zvlášť . . .
***
Když jsem doručovala, nejedna dcera si stěžovala, jak máma, o kterou pečuje , jiné chválí a ji hlavně kritizuje a hledá chyby. Teď to prožívám i já a nic nenadělám. Většinou zvládám, ale občas mě dostane na kolena. Prostě život!
Taky jsem ovocem
vlastního snažení,
protože nic není
v životě ,,zadara"
Ani ta kytara
akordy unylé
nevydá bez píle,
ač vše se zdá tak jednoduché
Vždyť, když tóny uchem
sladce se rozletí,
mnohý rád z dojetí
má pláč na krajíčku
Nevědomostí sobě pouze
vážeme smyčku
a přitom z nouze
tak rádi viníme okolí!
Ať je jakkoli,
před tím, než slova padla
pohled do zrcadla měl by býti
- pozdě pak bycha honiti!
Kolik slov třeba na jedinou větu?
Možná se pletu, ale někdy jedno jediné!
Postačí říct, promiň, a druhý promine
Taktéž nic nestojí, slušně sdělit: Děkuji!
Horší je to s příkazem:
Pouhé jdem, je nespisovně a ještě neurčité
- řekneš slůvko tomu či té a stejně neví
kde jít - rovně, vpravo či do uličky?
Čeština má mnohé kličky:
Přidej čárku, a máme klíčky
Nebo, z párku k zulíbání
na talířek jídlo k mání
Jednou někdo řek,
a přesto do řeka má daleko
a řeka teče a čas naoko se vleče
aniž by vlekl ho kdokoliv
Též metr piv je divná míra
Ale Míra se přeci neplete!
Leda tak svetr a žádné repete!
(Ani přísný metr nezměříme)
Tohle a mnohem víc
dávno víme
Vždyť i na krajíc v malém,
brečíme málem😏
Ztrácím
vše, co znám,
když vracím se ke hvězdám
V mracích
zbyl pouhý šrám
- stín dlouhý po letadle
S ním
čmouhy téměř zvadle
zrcadlí se na propadle osudu
Co budu až nebudu?
