Jak říct

Jak říkat, co ústa říci nesmějí?
Jak nevzít srdci naději,
když chlad tma lije po kraji?

Proč osud vyrval z kořenů
štěstí v kruhu rodinném
a lásku, zlou stařenu,
nutí mládnout příštím snem?

Jak mluvit slůvka bezedná,
když protekla jen nejedna
vteřina roků příštích
V zhojených ranách bolest prýští ...

Jak pohladit a nezranit?
Jak laskati a nezalhat?
Jak navléci křehkou nit
a nevbodnout jehlu do záplat?

Jak povědět dost
a ponechat si nevinnost
všech, co trpí za jiné?
Najde se kdo promine?


***

Nic by se nemělo uspěchat, ani láska ...

Pletací

Proč jen?

Proč neopětuje lásky city
řekni mi ty,
kdo slyšíš chvění v osrdí?
Promluv dřív, než chlad prostudí
poupě, co do květu rodit se chtělo

Proč jen tělo
v jarním vánku chřadne
a proč za dne
oči v slepotě tonou
a místo vítej na shledanou
ústa šeptají,
když duše pustá
mnohem, mnohem více
touží po ráji,
co jak svíce,
jak nedostupná skála v dáli čne?

Po ráně, po sečné,
další vráska vrytá do čela
To přece nechtěla!

Chtěla mnohem víc
Přinejmenším lásky polovic
co s druhou pevně spjatá

Místo ráje proti vlastní vůli
vítá kata,
co utne provaz netkaný,
ocet vlije do rány,
kousek srdce vyrve z útrob,
pak lhostejně vhodí na hrob
kytici slzí

Proč jen tak brzy!


***


K lásce se totiž nedá přinutit ...

Pomáhací

Seznamka

Poslyšte zprávu, moji milí,
v seznamce ruletu štěstí roztočili

Dravé kolo, lákavé a zrádné
Kdo rozbije bank?
Kdo k zemi padne?

Žetounek pouhý hřeje v dlani
Někdo vsadí jej bez váhání

Hned výzvu zpráva nese
Touha doufá, najdeme se!

S tím, kdo dá modré z nebe,
přidá lásku,
navíc sebe

A za vše nebude chtít víc,
než ze srdce polovic


***


Není jednoduché potkat partnera(ku) a pak je třeba štěstí trochu pomoct ...

Dar

Dobrou

Jdu polykat sny
To se smí!

Spánek sám

vaří z roztrhaných
denních stránek,

když usínám

Z mých!
A smích v menu není
I rozuzlení při procitnutí schází ...

Ale jedenkrát
dospím ke konečné fázi
Teď ale, musím jít
Spát

Ne-
ru-
šit !

Kamenné

Zrcadlo

Čtyři křížky na ramenou,
pro pátý si kráčíš
Nelkáš smutně nad proměnou
Toku času stačíš

Němý druh - radost, žal,
stín v patách, stále věrný
Z prvního bys rozdával,
druhý zloděj berný

Čtyři křížky na ramenou,
pro pátý už běžíš
Potkals štěstí s vlastní ženou,
z věrnosti jí těžíš

Tři děti - radost , žal,
jsou kus tebe sama
Dvě zalétly v hnízdo dál,
třetí hojná rána

Čtyři křížky na ramenou,
pro pátý jen letíš
V práci neznáš dovolenou,
s časem bývá potíž

A svědomí - radost žal,
nový křížek, nová žena
Srdce část jsi každé dal,
přijde s pátým změna?

***

Nejeden čtyřicátník spatří ve významu slov vlastní obraz ...

Aprílové počasí!

Protekla kapka

přes můj strop

a hned hop!

A je na zemi!

Cáchycáách,

další našla zázemí,

když vklouzla stropem

za můj práh

Raději hopem

chystám nádobu

A už třetí letí …

Těsně vedle!

Zlobím se na vodu,

tak ne!

Vědro prázdné

a další hnedle

mezi vlasy

mokře ustlala si

Na stropě mapa

a na zemi psí tlapa

šlápla do louže

A pak

že, kdo má drápky neklouže!

A mrak

vypařil se z oblohy

Pes ocas sklopí,

když postaví se na nohy

a běží ven bez prodlení

Za ním stopy!

A za oknem?

Slunce zuby cení ...

Prchající

Kdo poradí?

Měla bych číst vzkazy
Den dvacet čtyři hodin má
a mně pořád jedna schází!

Po probuzení vždy vteřina
přidá do rytmu
Nepomůže ani klení

Pak v poledne zjistím
že už pár jich nechytnu
A co s tím?

Večer, když jdu spát,
dokonce místo vteřinek
šedesát minut v nedohlednu

Marně hledám lék,
když unavená lehnu,
na ztracené chvíle

I sen mlčí jako zařezaný
Nyní dumám provinile,
kde najít k času brány?


***


Jaro je tu v plné síle a jako každoročně je pořeba toho tolik stihnout ...

Chybné

Kdo ví jak to je?

Člověk stále hledá

ve světě nekonečna

Otázka za otázkou spát nedá

S nosíkem nahoru

rozpíná se po obzoru

Jde kam vede zrak

Proti Zemi nicotný mák

vypadlý z makovice,

mravenec,

co chce víc a více

Tamto, i tu

A klopýtne nakonec

přes vlastní piruetu

Škoda

Škoda,

že moudrost za člověkem

pozdě přichází

Až s věkem!

Tolik ubylo by nesnází ...

Točitě

Před očima svět se točí

Po jaru léto, podzim, zima

Stále, stále dokola

Jen hudba ke kolotoči zavolá,

holku chytneš v pase

na pořádnů vrtěnů

Jinde chlapec zase

otáčí se za ženů,

co jeho není

I svlačec obtáčí se po tenkém kmeni

u restaurace, kde pivo stáčí štamgastům,

co pak dokulí se před svůj dům

A do práce, zase z práce ...

I ručičky na hodinách značně

kolem osy spěchají

A zas další, další generace

lačně

stojí na kraji ...

Poznané

Rozlučka

V boji svědomí - touha stojí

Jiskry srší, stříká krev!

Kdo rány zhojí?

Snad vzpomínek úsměv po letech

Mlha padá

Bárka kymácí se ve vlnách

Blízko maják Bezpečí,

utonutí brání v temnotách

Jak se kdo jemu odvděčí?

Prosvítá paprsek mlžnou šeď

Kapitán klopí zrak:

Zvednout kotvu právě teď!

Obrací příď, ne na maják ...

Slyší zvon Naděje

Mořem slzí pluje v dál

ve víře, že štěstí jinde je

Naposled v rozlučku zamával ...

Další slza kane,

srdce krvácí

Ať se stane, co se stane,

přátelství se neztrácí

Čas zlatem ryzím ukoval

truhlu vzácného snění

Drak lži nesevře ji v ostří spár

Nepadne na dno zapomnění!

***

Někdy je lépe jít do neznáma jak setrvat v nicotě ...

Džínová

Koupila jsem biodžíny

a bez vlastní viny

koukli na mě z nohavice

pohádkoví džini,

co mi hned do sklenice

nalévali džiny

Dokonce s ledem!

Vypila jsem jeden

a už vidím jíní

na řádcích nití

Pak předek, zadek jiný!

Asi špatné šití

na látce modré!

Řekli by jiní

Dobře vím, vše je dobré!

Vždyť džíny nešily

švadlenky z Modré,

ale kouzelnice z Číny,

co uvnitř nohavice

propašují džiny i džiny

***

Vznikla po zhlédnutí reportáže o biodžínách - kalhotách, které se vyrábí pouhopouze z přírodních surovin (včetně bělení)

Časové

Zvířátka obdivují ...

Ale milá dámo,
veřejně je známo,
že zvířátka jsou daňoví poplatníci,
jež na jatka ženou vládní úředníci
A autor slouží nyní coby vzor
jak vyhnout se chudobě
Ani divé svini
nezáleží na tobě,
když vstoupí ti do cesty

Knižák koupí, no a ty?
Kulíš jen oči
jak demokracie se dělá
Vyvolení peníze točí,
zbytek národa huntuje těla
No není to pohoda
těšit se na důchod,
když čím dál větší schod
před něj vláda staví?

A zdraví?
Péče je hodně drahá,
proto se cení vlastní snaha
A dovolání není
Tož zas půjdem volit volitelné
Co svět světem stojí,
pořád je to stejné ...

***

Vznikla jako reakce na meilové zveřejnění Knižákovy investice do obrazu od Ringo Čecha ...

Zkušené moudro

Klování

Co hledáš, nacházíš

Někdo najde slova

Někdo dobrot spíž

Jiný do všeho jen klová

až dostane do zobanu

A pak řekne,

stejně nepřestanu!

Snad

Snad překazila plány

Snad jen místo rány mlčela

slova omšelá,

co nyní kráčí tiše po papíře

za tím,

co jistě ví, že,

i když ztratím

se v čase,

v srdci lasem

napořád jsme spoutaní

Stejně fiala ke stráni

navždy srostlá

V zimě dřímala

A nyní,

květinka prostá

voní do daleka

Na pohlazení

dlaní čeká ...

Poslední hodinka

Záblesk prosvětlil noc
bezmoci a beznaděje
Marně volá o pomoc,
v křeči zem se chvěje

Hrom produněl bdění
Beze spánku, beze sna
Jen vzdechu zakvílení
zná hodina bezedná

Déšť šeptá hlíně
rozpukané žízní
Tma rozlévá se po krajině
v bolesti, co trýzní

Z okna padá květináč
ranou poslední
Zůstal smutek, pláč ...
Den se rozednil

Pro poetu

Mraky plují po obloze

a já s prstem na myši

hledám větné zátiší

Stačilo by, třeba stroze,

poslat obdiv poetovi

Marně pátrám po paměti,

na výzvu nic neodpoví

Snad kdyby byl mnich,

no to bych

poslala víc než holé věty

a z nich by se vily květy

básně hezky rýmované

Zatím venku bouři vítr vane,

hromy duní, tráva prosí…

A mraky si jen tak hoví

bez jediné kapky rosy

mezi blesky na obloze!

Proto aspoň poetovi

v hvězdném voze

bez koní a bez podkůvek

posílám pár běžných slůvek

***

Věnováno Mutilovi, co nyní jen spoře rýmy loví

Těším se

Stýská se mi

S úsměvem na tváři

Tys mé zázemí,

co bouři prozáří

bleskem naděje,

smutek zavěje

do stříbrného třpytu

Bílé vločky za úsvitu

ulehají do peřin

rozprostřené krajiny

Krátí se noci stín

a čas stále vteřiny

ve stejném tempu

vpřed pohání

Jen pro tě jsem tu!

Pro naše shledání

Hlava v písku

Ten, co zdarma vše chce mít,
udělá cokoliv
Potláčí i lásky cit,
cizí srdce rozbolí
a pro skálopevný klid
cvrliká lži jak na páse

S jednou sdílí byt,
s druhou vášni oddá se
a jinde jezdí na rady
a s kamarády zavzpomíná
na osud - prý zlý má!

Po sté (spíše po páté)
stavím zrcadlo
Stále někdo nechápe
dobro - zlo
a jen sebe vidí!
Občas někde pomáhá ...

Kdo co seje, taky sklidí!

Možná schází odvaha
na správné vykročení

Minulost vždy stín,
občas ve vzpomínkách muka
Však co bude ještě není
Prozatím!

Nejen pštros do písku hlavu strká!
.

Šálek kávy

Káva voní ...

Něco chybí ji!

Dám cukr do ní

Lehce upíjím ...

A pořád schází cosi!

Přemýšlím

Sčísnu vlasy

Hořkost polykám ...

Co s tím,

když šálek stojí sám?

Esemeskové vyznání

Medvídku, můj milý,

smutně je mi...

Když spolu jsme se probudili,

hned políbení

zlehoučka jsem mohla dát

Vždyť víš, že nepočká!

A tvůj něžný prstoklad...

Nedá se!

Jsi tam a já tady

Ale až zase

čas nás dá dohromady

úsměvem zaplatím

Prozatím

závdavek malý mám

Esemeskou polibek posílám