Proč neopětuje lásky city
řekni mi ty,
kdo slyšíš chvění v osrdí?
Promluv dřív, než chlad prostudí
poupě, co do květu rodit se chtělo
Proč jen tělo
v jarním vánku chřadne
a proč za dne
oči v slepotě tonou
a místo vítej na shledanou
ústa šeptají,
když duše pustá
mnohem, mnohem více
touží po ráji,
co jak svíce,
jak nedostupná skála v dáli čne?
Po ráně, po sečné,
další vráska vrytá do čela
To přece nechtěla!
Chtěla mnohem víc
Přinejmenším lásky polovic
co s druhou pevně spjatá
Místo ráje proti vlastní vůli
vítá kata,
co utne provaz netkaný,
ocet vlije do rány,
kousek srdce vyrve z útrob,
pak lhostejně vhodí na hrob
kytici slzí
Proč jen tak brzy!
***
K lásce se totiž nedá přinutit ...
Žádné komentáře:
Okomentovat