Kapky podzimu
protekly do stínu
dnešního dne
Klapaly po jedné
na římse svítání
Bez ptaní
sbírám skutečnou přítomnost
Pouhý host,
co vchází do neznáma
Prastaré drama
lidských osudů
spoutané do sudů
minulosti
Kolébka kostí
zetlelých
Pláč, smích,
první slova…
Zas a znova
příběhy nekonečna
Jeden život – jedna tečna
Opět a zase
protínání
prostorem, časem
Malé robě
pak
kosti v hrobě
1 komentář:
Hezké i smutné.
Ale paní můza tě opět políbila.
Okomentovat