Haló!

Haló, máme slet!
Na koštěti
jsme tam hned
I naše děti se proletí
A s náma černá vrána

Už ohněm
otvírá se hlavní brána
a v něm
to bude teprv rej!

Už neváhej
a poleť taky!
Příznivé dnes hlásí mraky
ve vizáži večera

A ta malá příšera,
co letí sem?
Jsem JÁ!
Tož startujem ...

Zase bouří

Zle je!
Zaburácel hrom,
zatáhlo se
a už leje

Louka i strom na pokraji
z plných listů
kapky sají
I do nor svišťů
se valí voda

Někdy dar
jindy nepohoda
je příval
nečekaný

Vody dost
tak nad strání
vykvet most

Dešti na závěr
zamávalo sluníčko
z mraků děr

Škoda, že kratičko ...

Trkání

Dvě malá kůzlata
spolu si skotačí
Jedno ze zlata,
druhé bílé
a koza jinačí!

Ta z dlouhé chvíle
přemýšlí od rána
proč děti její
uši maj z berana
a proč všecí se smějí
a berou foťáky

No a já taky
zaměřím nezbedence,
co dětsky se trkají trky, trk
A že nejsou po kozence?
Je nám všem zcela fuk


***


Co by byla Salaš bez zvířátek? I ty ovečky s jehňaty naproti máme. Spasou trávu, potěší oko, ale starat bych se o ně už nechtěla! I když vzpomínky, kdy i na našem dvoře skotačila kůzlata, nejsou ještě tak dávné ...

Vrána k vráně

Odrovnaná černá vrána
Vždyť zbělelo jí peří!
Kdopak jí teď věří?

Hrozně, hrozně zkusí
Vždyť mezi husy nepatří
a vrány se s ní nebratří

Žalem vlétla do uhlí
Křídla tíhou zatuhly
Nemůže vyletět a co teď?

Peří ptačí slzy máčí
Až celá od mouru
zvolna stoupá nahoru

Od špíny černá nyní ví,
že bude věrná svému hejnu
Třeba v lejnu!

Stejně jako všici
vládní politici volení námi!
Svorně slůvky všechny mámí

A až oderou z peří,
hned na večeři dají si masnou husu,
řádně namastí vlastní kapsu ...

Jenže než k huse dojde
chudý lid pojde docela
A tak se to přece nedělá!

A možná dřív než úplně vše uchopí
třeba sebe utopí vlastní chamtivostí
Pak budou mít dosti!

23.4.2011

Má milá, malučká,
prvně tě chová
přešťastná babička

Očka tatínkova,
zvídavé prstíčky,
tvářička kopie
od starší sestřičky

Nejlíp je
miminku
v mámině bezpečí
Nádhernou chvilinku
nikdy nic nepředčí


***

Není větší štěstí v životě jako držet prvně v náručí nový život

Zatoulaný kytarista

Jednou provždy
zmizí hvězdy
nad kamenem
zemí odhaleném

Stráží klid
tajemného místa,
kde může se zastavit
toulavý kytarista

Zabrnká melodii
tupému kamenu
Neožiji!
Jen v ozvěně vzpomenu
na žití běh

Na první pláč,
na dětský spěch
Na dospívání,
kdy co jsme zač
nemáme zdání

Na lásky zalité slzami
Na otázky,
když bez mámy
cesty se mění
Doznívá tónů pár
do zapomnění

Dobrnkal

Dvanáct do tuctu

Leden

Kvapem veden

do sněhové vánice

Z oken kvete mráz
Chlad vzrůstá
ve svitu měsíce
až ledová krusta
i zimostráz
oslní temnotu

Únor

Nebe v blankytu,
když od hor
slunce zubaté
šimrá spící pupeny
Celá zem
v bílém kabátě
posetém sazemi
čeká na změnu

Březen

Nejvyšší má cenu,
když den
vyrovná se s nocí
a první květina
rozvine
bělost do kapucí
Jak by ne,
jaro právě začíná!

Duben

Prvně jen tak
v tričku jdu ven,
už mrak
ke sluníčku
vypráší peřinu

V nastálé tmě nepoznávám
kvetoucí krajinu

Květen

Dá nám
májový polibek
A ten
lahodný je lék
Nejlepší na světě!
Keř, louka i strom
do zrání odkvete

Červen

Zahřmí hrom
přes lem
třešňových korálků
a my
s dětmi těšíme se
na letní zahálku,
na první hříbek v lese,
na voňavé jahody

Červenec

Prázdniny u vody
to je věc!
Žito zlátne na poli,
vedle spousta vitamínů
Opálení nebolí,
když v stínu
ševelících lístků
saháme po čtyřlístku
letních lásek

Srpen

Žár z pasek
Pak v dešti u potoka
z devětsilu utržený lupen,
co nepromoká
Snad jen v krupobití
Večer roj Perseid
do tmy svítí
Stačí pomyslit
si sen

Září

Ráno den
se mlžně tváří
na odlet vlaštovek
Poledne,
malý vděk
babímu létu,
naposled rozepne
motýlí křídla k letu
po hruškové stráni

Říjen

Vrcholí vinobraní
Krajem
chlad dýchl,
teplo ustává
V lesním tichu
čas pomalý
Smutná doubrava
v ozvěně halali
šípkům rubín závidí

Listopad

Pro lidi čas dušičkový,
když mlhy chlad
kreslí do osnovy
barevné škály
jinovatky lem
Radostně zakrákaly
jen divé vrány
nad polem

Prosinec

Vždy daný
na konec
Pln nákupního shonu
i čekání na Vánoce,
kdy cesty domů
koštětem
odmete po roce
nejedna duše zatoulaná
Silvestrem
uzavře se roční brána

Kokpit

Zavírám okno lunárnímu svitu
Zvědavec bez ptaní
nahlížel
do kokpitu spánku

Žel,
v klamném svítání
vymazal stránku
z průletu
ve snové krajině

Sen není tu!

Jas měsíce
neodkryl naštěstí úplně
tmě poklice
Ještě spočinu

Tak akorát čas mám
vplout pod hladinu
zpřetrhaných nitek

Usínám ...
Najdu nedosněný svitek?

Ohlédnutí

Zase být dítětem
přál by si ten či ten
Bezstarostně zkoumat okolí,
zacítit jak zabolí
po sté rozbité koleno ...

I dítě roste
a není nám souzeno
vrátit se do máminy náruče
Čas obuje stařecké papuče,
krok zpomalí až do ztracena

Díky za to,
vždyť každý to štěstí nemá!


***


I zestárnout je umění ...

Jarní louka

V zeleni bohatá
sluncem se tetelí
louka ze zlata,
kde včela medonosná
s pylem se pílí
Práce dost má!

Na malou chvíli
potěší květ,
křídly mávne na pozdrav
a na to hned
vznešeně nad stébly trav
zpět do úlu letí

Ani čmelák nezahálí
A tam druhý, třetí!
I brouček malý
šlape po stezce zlaté
Ulehám omámeně
(však to znáte)
do zelené vůně jara
Přivřu oči ...

Rázem sekačka stará
prská, vrčí
na krásu nespočetnou
A vibrující nože
mžikem setnou
jarní lože
i úsměv na tváři

Holt, i květ mnohde překáží

Otázky

Nejen po ránu
hledám odpovědi
Možná v Bibli či v Koránu?

Mnoho vědí
prastaré záznamy
lidské paměti
Třeba i to,
jak je po smrti?

Zda duši je líto
schránky bez těla,
zda zkouší křídla anděla
či vznáší se v dimenzi neznámé?
Dnes tu jsi, zítra ne!

Možná v květině dál ožije
stále a stále kolující energie

***

Aby člověk mohl žít, rozpínat se, ničí přírodu
Aby příroda mohla žít, rozpínat se, ...
(Co udělá?)

Měsíční houpání

Pojď se mnou, pojď
Vlnobytím beránků
zas pluje loď

Bez vánku,
bez křídel kormorána
Kdo přijde,
tomu hvězdná brána
cestu domů
ukáže

Možná že
do vln snů
ponoří tě
Do dnů,
kdy jsi, coby dítě,
stoupal ke hvězdám

Až tam,
kam oči doletěly
Možná ještě dál
jsi se celý rozechvělý
s bezprávím pral
A byl vítězem

Tak co, jdem?

Sytý hladovému nevěří

Z otěží
šlehají rány biče
i pohrdání
nad koňmi v zápřahu

A závaží přidat na váhu!
Ještě a ještě ...

Ze strachu kleště
(Jen nepřijít o práci!)
v mnohých poztrácí
zbytky důstojnosti

Prý život hostí
dle zásluhy!

Pro dluhy
místo v cele!
Za podpis nevinný
pykají rodiny

Jinde rýha vyrytá
na pažbě věřitele,
co penízky domů počítá

Tak má vždy na advokáta,
nebojí se msty,
vězení ani kata
s prsty
nataženými do vlády


Najdeme metr na ovády?


***

K zamyšlení přispěla nejen kauza kolem Radovana Krejčíře ...

Jarní bouře

Vidím tmu
Slyším ticho
I vlastní dech

A blesk rozepnul
mokrý spěch
kapek ledových

Mlčky se ptám,
kdo odpoví
odkud kam
teče čas?

Kde blesku jas
v mžiku se ztrácí
a proč nebe zaburácí
do minula?


Noc svinula bouři
do otázek rána
Rudě hoří brána
v mlžné šedi

Zas usínám
bez odpovědi