Jednou provždy
zmizí hvězdy
nad kamenem
zemí odhaleném
Stráží klid
tajemného místa,
kde může se zastavit
toulavý kytarista
Zabrnká melodii
tupému kamenu
Neožiji!
Jen v ozvěně vzpomenu
na žití běh
Na první pláč,
na dětský spěch
Na dospívání,
kdy co jsme zač
nemáme zdání
Na lásky zalité slzami
Na otázky,
když bez mámy
cesty se mění
Doznívá tónů pár
do zapomnění
Dobrnkal
1 komentář:
Pěkná, ale cože tak smutno, Leničko?
Nebo to připadá smutné jen mně?
Okomentovat