Kde skončí?

Utíká teplo z našich dveří

Kam vlastně běží?
Proč nezůstane?
Co se stane
za zdivem?

Vyjde ven
a pak?

Poletí si jako pták
či se vmísí do oblak
a nadělá tam hromobití?

Možná že
ho slunce chytí

Pak u pláže našich moří
rozlije se v ranní rose
v mocný plamen
jímž láska hoří

Tak končí teplo z kamen ...

Mlhavá představa

Po zemi mlha se válí ...

Zdali vzala si vestu,
když přes hlavní cestu
se čile rozložila?!

Osudová chvíle
v okamžiku
černá byla

Od chodníku
rána, třesk
A pak stesk ...

Krájet by se dalo
ticho

Stačilo tak málo
a už nikdy více
nabobtnalé břicho
popelnice
nepřijme odpady

Teď je tady
v pokrčeném plechu
jen hromada smetí

A drobek od oběda

Jak k tomu přijdu,

že po autu či po koštěti
ani slechu
ani vidu?

A mlha se zvedá ...

Zcela rozhozená

Jsem rozhozená
Docela úplně
Až do trávy

Tam hrstka sena
o slunci, o luně
vypráví

O světle v temnotě,
kde paprsky zajmou tě
a zachrání

Sbírám se na stráni
lučních květů
Jsem zase motýl v letu,

co rozepjal křídla
Obava zřídla
a letím do příště

Život je letiště

***

Překopírovaný komentář:

Odowakar řekl(a)...

Život je letiště v provozu stálém,
cesty se křižují, letí se dále.
Co brání motýlu roztáhnout křídlo,
než příjde temnota - večera zřídlo?
A kouzelník soumrak již čaruje,
závojem mlhy tu mává.
Část cesty do polí vzadaluje
i když se zdá být ta pravá.

29. července 2011 17:00

Odpověď

Ptej se zítřka ve vlastní dlani,
co lidské kroky popohání
Proč čas hýčká mladé roky
a stáří žene po dálnici

Znát chceme asi všici
proč škobrtáme o příkoří
a zda osud či voda živá
tvoří lidské pnutí

Kyvadlem osud kývá,
ostatní vlastní rozhodnutí

Kytara, kočka a

A tak mi pětka padla!

Jen tak, z čistajasna ...

Ve škole tvář by vadla
a ,,trůba hlásná"
poslala by do světa
zprávu pěkně z rána:

Neučil se poeta
a včil jemu zvoní hrana
k potupě a do daleka!

Važte, prosím slova
I pětka někdy smeká
a slza básníkova,
v šťastné chvili vylitá,
padá z tváře na ramena

,,Odowakara" srdečně tu vítá
zcela obyčejná žena


***

Mráz běhá mi po celém těle,
i obloha se venku mračí
Vždyť místo ukulele
kytaru já vzala radši
do nezbedných myšlenek

Do uší nástroje zní zvuk libý,
co navenek
tváří se jak kytara
Ano, dopustila jsem se chyby,
ale to jsem ,,Odowakara" ještě neznala!


PS: Ukulele nekončí na ,,a"
Za to kytara ...

Otava

Pegas mávl křídly
Slova zřídly do noci
Dlouhonozí pavouci
dosoukali pavučinu
temných stínů v trávě,
kde vadnoucí jetelinu
hrábě k sobě hrabou

Tak slabou,
že nestačila předat pyl
A byla čilá,
když motýl roztočil
piruetu!
Dnes je tu
holá pláň
a na ní kupka sena

Louka pokosena!


***


A navíc komentář i s písníčkou!

A bude houbová

Slzy roní nebesa
Přes kaluž
jdu do lesa
a už
se oči kochají

Natotata
hned na kraji
paterčata
do košíku
vkládám v mžiku

A tam zas
z listí mžůrká
vosí pas:
Muchomůrka
s bílou sukní

Taky jukni
do trávy,
kde bedla bedle vypráví
o hříbu statném jako dub

Hele jak je snadné
nasbírati košík hub!

***


Pro úplnost dodávám, že paterčata (váha ukázala 800g) i s bráškou v popředí nesou název kozák dubový, ta puntíkatá nádhera je jedovatá muchomůrka červená, vedle ní se tyčí bedla vysoká, no a dole je všem známý hřib dubový

Vydržat!

Obzvlášť věrná družka
s věkem přichází

Nejprv zlehka šušká,
pak po hrázi těla
celá rozechvělá
hledá přístav stálý

Nepoptá se zdali
smí dál
Tyran krutý!

A teplý šál
nepomůže,
když její zub dutý
hryže
morek kostí

Lékem se snažíš zprostit
bolesti nenadálé,
co z krále dělá nuzáky

Pod mraky
pak slza stéká ...

I řeka zrozená
v pramínku
v sobě má
tisíce kamínků,
co tok času
v balvan mění

Ano vím,
přijde zapomnění
a s ním
věčný stín

***

Za okny kapky deště myjí tmu,
snad proto smutek rozepnul
ukrytá slova ...