Trnky

Ztrácím se v hrobě
ztracených snů

Na žhavé skobě
letních dnů
visí rám bez portrétu
s jinotajem
uzrálého květu
trnkové větvičky

Většinou stačí
dvě tři skleničky
a co bylo k pláči
je k pousmání
Vždyť i v době kvasu
loňská stále k mání

Tož, na tu krásu!

Časová pavučina

Usíná za pochodu
tikajících hodin
S ručičkama po obvodu
v myšlenkách se brodí
časovou tísni

Právě teď být s ní
by si přál
Třeba na chodníku!
Jenže odpověď
stojí opodál:

Tvar vykřičníku
tenčí než vlas
a ústa němá

Prý nemá
čas

Tak nevím, komentář či samostatné dílko?
Ať čtenář posoudí:
Odowakar řekl(a)...

Není času, kromě času!
V myšlenkách na svoji spásu
bereš v život otáčivé,
dvojité či odstředivé
kyvadlo, co nepatří ti.
Ze sna voláš, když se řítí
a dobíhá ať tam, či sem:
"Vteřino času, jsem tvým otrokem!"

Čtvrtá ranní

Nemožu a přece mosím
z postele skoro ráno
Marně škemrám, marně prosím ...

Noc má už rozestláno
a tma ulehá pod šlápoty
hvězdy v rozjitření

Zase do roboty!
Jiná cesta není
už vím jistě

Jeden ze sta, spíše z tisíce
měl lokty na správném místě
Proto vyhnou se mu třenice
mysli v procitnutí

A čas už jít nutí ...

Igelitový

Slunce v mracích
plných blesků
sílu ztrácí
za potlesku
hromobití

S kapkou kapka
se přichytí
a zahrádka na to
velký rybník
a v něm bláto

A viník?
Pryč uhání
nabručeně

Jo, koupání
prý letos v ceně!
Proto nemračme se
Možná hřiby najdeme si tu
někde v lese

Předbalené v igelitu!

Kapky

Deště kapky v očích
sladký pocit stočí
do tváře včerejška

Nic nezmeškal
Jen zvadl do stínu
jehličí z modřinu

Do květů v rozvití,
co vláhu si přichytí
v kalichu z červánku

Pak na stránku
rána vzejitého z mlh
opět zažehne léta kruh

Tu, tu, tu!

V letu tu vpletu
tudletu tetu
světu do kupletu
Je tu v květu
v netu


Pak v létu metu metu
na tu sketu v kytu,
co tu v skrytu
krytu bytu
kýtu jí tu

***


Malá hrátka se slovy končícími na ,,tu"

Co vy?

Citát citů pocitový
hluše píše do osnovy
zahoukání moudré sovy

Kdo ví?

Možná pestrobarevnými slovy
jen vyjadřuje skutek nový,
co otakárek fenyklový
křídly nese do jedloví

Ticho neodpoví

Jen hořkomedový
je meziprostor mezi krovy
zvednutými do obnovy
domu, co tváří se jak sonet ukázkový

Vzácný kov mezi kovy

A na římse ohnuté do podkovy
pohled sametový
víří listy v křoví

Odchází pohled snový ...

Duhová

Duhová krása
kapky spásá
přes spektrální most

Chvilkový skvost
pro potěchu našich očí
nad obzorem oznámí:
,,Bouře končí,
slunce zas je nad námi!"

Usínání

Když usínání
není k mání
stačí ulehnout na louku
a do klobouku tmy
vetkat sny
srdci nejbližší

Pak v zátiší
představ
se stav
bdění změní
na polospánek

Noci vánek
zpomalí
koloběh stresu
na adresu:

,,Právě jsme zaspali"


***

A zase jeden skvost mezi komentáři,
co blíže dávám ke čtenáři

Kopíruji:

Odowakar řekl(a)...

Když spánek chodí po cestách,
kam psa bys s sebou nevytáh´,
když počítání ovcí je ti prací marnou,
kdy brána Morfeova dveře odkloní?
To připadáš si jako ráno před pekárnou,
než otevřou a uvnitř housky zavoní.
Tak dobrou noc! Či dobré ráno?
Nevím. Mám ještě rozestláno.

Nedělní vibrace

Jsem vibrující fontána
On od rána
v pelechu,
bez spěchu
sleduje telku!

Na modelku
kukadla valí
se slovy chvály
na pevné poprsí

Má trpělivost
na kusy
ohlodaná

Tak dost!

Dveří rána
pleskla do klidu:
,,Odcházím k tátovi!"

(A pak zas přijdu)
Život je holt takový ...

Stín noci

Nabobtnalé noční stíny
spouštějí se do hlubiny
myšlenkové temnoty

Proč já, proč ty
nesem světa břímě?

Neupřímně
mocní s námi jednají
Jsme u dveří lokaji

Čí je vina,
když domovina
ve větru se kymácí
a slizcí slimáci
od hradu
pustoší vlastní zahradu?

Kde najít medicínu?

Marná sláva
Ani v rýmu
se neschovává ...

Bylo, či je?

To vám kdysi dávno
hradní pán,
(ještě nebylo rovnoprávno)
našel geniální plán

Chalupu dá zatoulanci
za pár grošů,
co má v ranci
(Bude pokoj od hastrošů!)

Také pronajme mu
pole malé jako dlaň
On přivede si ženu,
spolu vydělají naň

Navíc dá k dispozici
párek volů
Stačí, aby všici
na panském dřeli hezky spolu

(Což malým psáno pod řádky
smlouvy velmi výhodné)
Vše vypadalo jak z pohádky
než do roka a do dne

čas vletěl do neúrody
Pán plné sýpky
Ti dole hrnek vody
a zadluženost do kolíbky

Co roste sílí
a má se k světu
A už pán milý
s drábem je tu

Bez práce má měšec grošů i nevolníka
(A tomu dnes se podnikání říká!)


***

,,Chcete peníze?
Výhodně půjčíme!"

Tu z výhody je nevýhoda,
peníze, dům, vzala voda,
teda exekuce
a z člověka jen kus onuce,
co marně hledá práci

Kam se hodnoty dnes ztrácí?

Neviditelná křídla

Křídla myšlenek
nejlepší lék
na chmury, problémy

Když svět se hroutí,
právě my
z proutí slov
vzácný kov
ulijem

Pak den
v slunci se třpytí
a sumci,
co rybář chytí,
mají metr nejméně

Vzájemně
rozdáváme citů náruče
Tolik jich v sobě máme!
(Stačí sundat obruče ...)

Potemněle

Na úbočí v modři očí
zatáhlo se

Skoro kose šlehl blesk
do daleka

Na odlesk jiskření
zasmušile touha čeká

Nejsme stvořeni
pro prázdné chvíle,
ale pro plnost květu!

Stále věřím
a beru křídla
všech ptáků v letu

Kolem skel
vteřina zřídla
v pel

Hodiny minulost tikají
na pokraji budoucna
Je ryzí!

A na úbočí v modři očí
černá tma světlem mizí

Zaměstnanost

Marná sláva,
práce šlechtí
a ještě více zaměstnává

Má v sobě zlost,
je štěstí i prokletí,
i denní povinnost

Nejde být tu i tam
To ví i ti,
co lenoší nejradši

Ráda vše pročítám
Jen čas nějak nestačí

Pak na úkor spánku
či rodiny
píši novou stránku

Navíc prstoklad
stal se mi
zabiják vlastních zad


***


Je zajímavé, že čím více máme strojů a pomůcek k ulehčení i urychlení práce,
tím méně stíháme a máme k sobě dál
Dříve se všude chodilo pěšky, možná koňmo, práce se dělala ručně a přesto lidé na sebe měli víc času a hlavně si byli blíž

Pro ,,Jaromilu"

Na nebi miliony hvězd,
na blogu šest
sluncí se třpytí

Na louce kvítí
je mnohem více,
možná i na tisíce

A šestý květ tady
vykvet něžně do zahrady
Spíše něžná víla

Nese jméno Jaromila