Ještě není pozdě!

Úcta ke stáří
se vytváří
od malička

Na rukou hýčkán
tvor malý,
podstrojujeme mu
jako králi

Vždyť známe cenu
života
I to,
že drahota
prostupuje časem

Je mi líto,
však zjistila jsem,
že koho smrt
nesebere se zákrut
švihajících pěstí
a nepolapitelné má štěstí
za zdmi pevného hradu,
stejně ze tmy bez odkladu
čas zabuší mu na vrata

Chudák i bohatý,
všechna zvířata,
já a ty
před očima scházíme věkem
A nejhorší dřina,
když nemoc nad člověkem
láme hůl
a není na blízku,
kdo by prostřel stůl
k přežívání

To pak v notýsku
napsáno z rána
jediné přání:

By dáma,
co nosí kosu
a chrastivé střevíčky,
pod očima setřela rosu
A navždycky!

Úcta ke stáří
se vytváří od malička
I děda nad hrobem
chtěl by být hýčkán
dřív než den
promění se v noc

(A strašně moc!)


***


Populace stárne a už teď se čeká na místo v seniorských domovech ...

Předpověď

 

 

Zataženo!

Hlásí stálé věno

podzimu

Do zpráv o počasí

i do rýmu

se valem smutek řine

Mlžným kalem

nemile splyne

les i skála

Do chvíle

než z houští tmavou šeď

podebrala jiskřička jasu

Mylnou předpověď

 slunce právě pouští

k ďasu!

Vteřina hřbitovní

Na keřích kapky rosy

vydané mrazu napospas 

Jiskřivé žihadlo vosí

v pletení stébel trav

bez žence kosí

 

Zvadla zeleň letní,

slunce svit pálí jiřiny

 

Brzy se setmí,

čas dlouží vteřiny

skrz dušičky samoty

 

V louži slz

rozžehneš svíčku

Není zbytí!

 

Já, i ty

saháme pro kytičku

hřbitovního kvítí

***

Asi každý má pro koho zapálit svíčku ...

Peníze, peníze ...

Peníze, penízky!
Pud nízký
povýšený nad člověka

Do bytu, do domu
z mamonu
dravá vtéká řeka

S přítokem kalu
bez obalu
ničí klid a lásku

Dobře se mít,
někdy znamená
rodinu dát v sázku ...


***


Kolikrát se ptám, zda nekale získané bohatství znamená také šťastné žití?
Nemám nic proti penězům, ale když se při jejich získávání ubližuje druhým,
pak se vracíme zpět do divočiny, kde platí zákon silnějšího ...

Vinné myšlení

Osvědčený lék
je decka vína
I tak
myšlenek meluzína
na soumrak
stahuje ráno

Příliš času promrháno!

Saháš na dno,
když krásu ladnou
nemoc s časem pohltí
Stín z bytosti
a ne ty
jen chodí

Dětství pohostí,
plujeme lodí
přes ideálů ráj
Život na táci
je plnoletých kraj

A karta se obrací!

Mizí iluze,
času se nedostává
Práci i peníze
bere doba dravá
Na smirek stínů
změnil se plyš

(Ani medicínu
za kapsu prázdnou nekoupíš)


***

Ne tak dávno platilo: Zdraví za peníze nekoupíš!
A dnes platíme za všechno, přestože si celý život poctivě spoříme povinnými srážkami z vydělaných peněz ...

Hotel ,,Linea"

Ani se nechce z tepla pokojíku,

ač občas v ruce kliku

drželi jsme bez dveří

To spěchalo se k večeři

či ke snídani

(Věru, moc dobré bylo hodování!

Dík patří personálu všemu,

za příjemné chvíle, za přijatelnou cenu

i za zkušenost:

Ač plíce máme zdravé,

zato vleklou bolest zad,

OXY prý to pravé

A okamžitý protest nepřijat!

Holt, co je psáno,

to je dáno

a kyslíku není nikdy dost!

Váš celkem spokojený host

""""

Je prima na pár dnů vypnout od všech starostí a věnovat se pouze sobě. A když je to ve dvojici a navíc je v místě ubytování i přístup k internetu ...

Podzimně

Koberce listí
na zemi leží
Buďte si jistí,
že nezáleží
z kterého stromu
pestrostí hýří
cesta k domu

Ráno ledové chmýří
háčkuje krajkoví
přes barev škálu
Tvářičky zrůžoví
a my máme páru
při každém výdechu

V lese poslední hříbek
choulí se u mechu
Tepla ždibek
schoval pod čepici
Prsty prokřehlými
hrabeme podzim ke krajnici
paní zimy


---------------------------------------------------------

A zase mi to nedá, komentík přidávám pod čáru
Můj velký patří dík ,,Odowakaru":

Říjnová sobota

Takže je podzim, - řekla cesta.
Zablácená jsem dozlata.
Když po mě jezdí lidé z města,
mají vždy kola od bláta.

Deštníky-houby na mě rostou,
prý je už podzim. No, já vím!
Potoční býlí s vůní prostou
soupeří s vanem jablečným.

Mlha mě k ránu vždy o kus zkrátí,
v šál halí moji krajnici
a říjen počal bubnovati
prstíky deštěm vonící.

Děkuji

Slůvko možná zdá se

obyčejné, prosté

Děkuji se říká znovu, zase

Po desáté, po sté

 

 

Samet není hebčí!

Děkuji, libě zní u dětí

Po špičkách chodí mezi řečí

a taky vypadává z paměti

 

 

Na zatvrzelou zem,

kde rozbije se na střepy

Nesmeteš ho koštětem

a nikdo zpět ho neslepí

 

 

Vše zrovna ve chvíli

s kterou nepočítáme

A osa se vychýlí

pro slůvko všem známé

 

***

 

 

Každému, kdo dočetl až sem říkám z celého srdce: DĚKUJI

Jak na to!

Když střepina slova
srdce ková
do ostří meče,
je zbytečné brečet
či tasit odvetu

Lepší v myšlenkovém přemetu
spoutat hořkou slinu
a třeba formou rýmů
rozhodit očím
k nahlédnutí

Jak slova se točí,
rozvíří pnutí
a uprostřed víru
problém najde černou díru
Vlastní!
I proto se básní ...

Podzimní zamyšlení

Rozevlátý večer prosvítá

korunou stromu

Slunce zhaslo tam,

kde cestu domů

západ spaluje

 

 

Hvězdné okuje

děraví tmu

Do rytmu neonů

pulsuje tajemství ulice

 

 

Ze sídlištních záhonů

rozžehlá kytice

vysílá světelné SOS

do neznáma

 

 

A zatoulaný pes

u cizích dveří hledá pána

Na jméně nezáleží ...

Bez šance?

Jakou dnes cenou

hodnotí se lidské zdraví?

Nadhodnocenou,

vyřknou odborníci od Vltavy

,,ONI!“

A omezí rozpočet

(Na konto přihodí si miliony ...)

A v práci?

Marodit už teď

se nevyplácí

a za přesčasy

se neplatí …

Proč asi?

Jsou lidé bohatí,

pak jejich zaměstnanci

a je demokracie!

Každý měl stejnou šanci

dostat se mezi zmije

(Jenže ruka vždy stejnou ruku myje … )

***

Děkuji za přivítání, ..Mutile" Rehabilitace měla úspěch. Zase jsem se cítila jako člověk.

Ale jen do chvíle, než mi z práce bylo řečeno: ,,Okamžitě nastoupit!" (Lékaři doporučovali aspoň týden klidový režim) Naštěstí jsme se dohodli ještě na pátku, protože tři dny klidu jsou nezbytností ...

Říjnově

Do korun bez listí

smutek si lehá

Na slunci znejistí

Jen, co paprsků něha

mu pohladí tváře,

zázrak se stane

 

Hned prazvláštní zážeh

do srdce vzplane

Na to smutek s listím

snáší se k zemi

a v zlatu se blyští

den prosluněný