Slůvko možná zdá se
obyčejné, prosté
Děkuji se říká znovu, zase
Po desáté, po sté
Samet není hebčí!
Děkuji, libě zní u dětí
Po špičkách chodí mezi řečí
a taky vypadává z paměti
Na zatvrzelou zem,
kde rozbije se na střepy
Nesmeteš ho koštětem
a nikdo zpět ho neslepí
Vše zrovna ve chvíli
s kterou nepočítáme
A osa se vychýlí
pro slůvko všem známé
***
Každému, kdo dočetl až sem říkám z celého srdce: DĚKUJI
6 komentářů:
Kéž by to slůvko bylo samozřejmostí ve slovníku všech lidí. DĚKUJI za tvé verše, ráda se sem vracím.
A já děkuji za povzbudivá slova
Jsou pro mne náboj k další inspiraci
Také já posílám na Moravu veliký dík, že tak hezky píšeš.
A toho sametového pohlazení plnou náruč.
Děkuji
Prodavačka se podivila za co ji vždycky děkuji.
A přec to říkám pořád stejně.
Pro mne už zní věc obyčejně,
však bez toho slůvka, pane, prostě – lituji.
Již maminka nám záhy prozradila dvě slůvka kouzelná.
Prosím a děkuji.
A ač mi cesta - život připravila zákoutí svá svízelná,
bez toho slůvka, pane, prostě – lituji.
(Vzpomenu ještě na Karla Kryla: „ Beránku, děkuji, marně jsi neumíral.")
Jé to je fajn, že opět veršuješ!
Já se bez Tvé inspirace vyjadřuji veršem poslední dobou nějak velice zřídka. Chce to svůj čas. Ale jak vidíš už to zase jde!
Obyčejné věci jak čas běží
ani nevnímáme
Někdo řekne, na tom nezáleží ...
A jak je dobře že je máme!
Okomentovat