Už procitá

Slunce z rána maže
jinovatku z tváře
neústupné paní zimy

Během chvilky utne
paprsky hřejivými
cesty ledu

Z prvních bledul
na louce prostřených
zazvoní do kraje svěží smích

A než zeleň bláto vysaje,
procitnou pupeny
A taky my!