Vyhořelá ...
Od vlasů po palce u nohou
Zkrátka celá!
Popel pluje oblohou
temných očí
Zlatem právě jaro
cestu značí
Asi málo!
Bez slunce,
pod mrakem hlíny
se tichounce
rozmnožují
zimní splíny
Ale nelituji!
Vezmu hrábě, motyku
a stejně jako vloni, předloni,
zkrátka ze zvyku
upravím záhony
Pak naděje květ
hustě zaseji ...
Pojď přivonět
Všude máme ji!
Od vlasů po palce u nohou
Zkrátka celá!
Popel pluje oblohou
temných očí
Zlatem právě jaro
cestu značí
Asi málo!
Bez slunce,
pod mrakem hlíny
se tichounce
rozmnožují
zimní splíny
Ale nelituji!
Vezmu hrábě, motyku
a stejně jako vloni, předloni,
zkrátka ze zvyku
upravím záhony
Pak naděje květ
hustě zaseji ...
Pojď přivonět
Všude máme ji!
2 komentáře:
Jarní únava vstoupila i do duše?
Věřím že se opět vše rozzáří, konec je nádherně optimistický! :)
Krásné veršování, milá Leni.
Moc hezky napsané. Naděje nikdy neumírá.
Okomentovat