přes osnovy mříží
bez oken
Ticho neublíží
Jen další den
střídá noc
Krůček do vánoc
a času tak málo!
Náhle slunce rozehrálo
stříbrnou melodii
Žíznivě pijí
v denním jasu
krásu jiskřícího mrazu
Vtisknu okamžik
do obrazu očí
Jemný mžik,
pohádka končí
Vždyť zas musím jít
I mráz
umí teple zajiskřit
***
Včera jsem viděla proti slunci poletovat v mrazu třpytivě stříbrné vločky a okamžik jsem si fakt připadala jako v pohádce ...
2 komentáře:
Taky jsem včera viděl krásně se třpytit v zapadajícím slunci sněhovou plochu. Bylo to krásné to střídání barev. Žluté od sluníčka přes bílou až k modravé a do toho hvězdičky odlesků nasvícených vloček.
I se začal klubat rým, ale ta skleněná nemoc... Prostě jsem nedonesl dom.
O to raději jsem si přečetl tuto hezkou Tvoji. :)
A navíc tady jako miniaturní hvězdičky ještě třpytky padaly z modrého nebe ...
Okomentovat