Dva

On a Ona
Spolu a zase
Seplá spona
v mezičase
odporu

Polibkem rozevřeli
svou třináctou komoru
Pocit vřelý pájí těla
do jediné bytosti

Sopka jícen rozevřela
Láva plná sladkosti
proudí dvojím vesmírem
dokud něhy sten
neuzavře vodopád

A jdem spát ...

Zatoulaný kytarista

Jednou provždy
mizí hvězdy
nad kamenem
v zemí odhaleném

Stráží klid
tajemného místa,
kde chtěl se zastavit
toulavý kytarista

Zabrnká melodii
tupému kamenu
Neožiji!
Jen v ozvěně vzpomenu
na žití běh

Na první pláč,
na dětský spěch
Na dospívání,
kdy, co jsme zač
nemáme zdání

Na lásky zalité slzami
Na otázky,
když bez mámy
cesty se mění
Doznívá tónů pár
do zapomnění

Dobrnkal

Sněžení

Peříčka poznání

z oblohy

vločkami ledovými

snáší se pod nohy

paní zimy

v období ticha

Kapna bělostných krystalů

tesklivě dýchá

pohádku o jaru

O kapce naděje,

kdy teplý dech roztaje mráz

do plodů v poupěti,

do vůně v rozpětí

nezlomných životů v nás

Bez ...

Bez peněz
je každý dnes
červík nepatrný

Bez lásky

v duši otázky,
co řádně bolet umí

Bez přátel

stromový datel

jsi, co SOS vyťukává

Bez šatů

jen kůži nahatů

máš a žádná sláva

Bez očí

tmu si ochočíš,

do slunce pohlédneš

Bez srdce

možná máš ruce,

však zbytek pouhá lež

Vlasatice

V samotě kometa

vesmírem po léta

bloudí a hledá

Domov a spásu

Trošku neposeda,

co zakládá si na ocasu

z hvězdných třpytek

Na dohled ocitá se 

V mezihvězdné kráse zazáří

než zmizí na tváři vesmíru

či roztaje ve slunečním svitu

Jako my tu! 

Relaxový dotaz

Víš jaký?

                                                                              (Odpověď na: Rybí relax)   
***   
(Autor neznámý)
Odpověď ze Sobotní relax zní: Díru

Zvlášť a přece spolu

Stesku plášť
do odlesku plamene
občas touhu přižene
a jemnou šmouhu zamračena
tence vkreslí pod vrásku

A jestli i k vám na stůl
doba rozpolcená
prostře bodavé jehličí
bez jmelí,
pojďme ven!

Neva že chumelí
I tak chladný vítr zafičí
teplý vjem
krajiny
pod stíny samoty

Možná teď právě ty
odpověď za dveřmi si hledáš
Věř či nevěř mi,
v tichém bolu ač každý zvlášť a sami,
přesto spolu - myšlenkami ...

Pohled z jiného úhlu

Na stráni klouzání

prudký svah

a na vrcholku

stébla trav

lidského spolku

volných nevolníků

Na ceduli nikde není

datum vzniku

Text vepsaný

vždy do pokolení,

co staré rány

hned tak nevyléčí

Každý jsme něčí!

A přesto každý sám

pouze v sobě

nese skrytý šrám

Už co robě nevinné

vztahujeme ručky k nebi

Dětství pomine,

však škleby zůstávají

a cesta k ráji zavátá v písku

I v kravatách zisků

vždy něčí krev vetkaná

Jen pro rakev 

smrtka pevnou míru má!

***

Mnoho z nás den co den má v rukou osudy jiných a nemyslím tím jen vládu a soudce. Už i obyčejný ,,úředník" vydává rozhodnutí na základě mu dostupných podkladů, které nikdy nemohou být úplné a nestranné, protože každý člověk posuzuje druhé pohledem z vlastního, tedy jiného úhlu ...

http://www.novinky.cz/ekonomika/325115-petaosmdesat-nejbohatsich-lidi-sveta-ma-tolik-majetku-jako-chudsi-polovina-lidstva.html

Pět písmen

Podob má nespočet

a slovo jedno jediné

Tolik jsi o ní čet

a tak víš, že občas i zahyne

pro lepší probuzení

Znovu cítím ji, tu sladkost v omámení ...

Dokouzlil

Myšlenka ohlodaná 
v morku času,
když otevřená rána
na kompasu světla
vzlétla 
do meziprostoru bytí

Po vzoru 
nekončícího vlnobití
životního oceánu
polibkem vzplanu
skrze stín 
zhasnuté zářivky

Lapený splín přes křivky
krásně elektrizujících dlaní
rozkolébá vnitřní přání
do nejvyšších sfér
šťastných chvil
Dokouzlil 
a šel ...

Jeptiška

http://www.libres.cz/dilo/121191-jeptiska/#nadpis-content

Život je náš osud

Moci v dlaň vzít

třeba tenkou nit

a v okamžiku ztrát

vždy uzel navázat

na kapesníku připomínek

Jen tenký kmínek

ve vichřici času

jsme všici

a vlastní basu

svíráme v náručí

Každý čin

zapisuje minulost

na chvost zítřejšího dění

a do tulení kůže

růže nezasadí

žádný zahradník

Mládí pouhý mžik

v pohledu starce,

co na rozvrzané kárce

vzplane naposledy

Marné všechny bědy

ztraceného času

Život náš je osud!

Rybí relax

Podle čeho?

                                                                                   (Odpověď na: Ironický relax)
***
(Autor neznámý)
Odpověď na Relaxový dotaz: Nevíš? Fakt nevíš? Tak u tebe si kávu nedám!

Když ne a ne zabrat

Obrazy na stěně 
potají nechtěně
kmitají do pohledu
Zrakem svedu 
zachytit jen krátkou nit
bez záznamu

V okenním rámu
pozměním režii,
když pod víčky umyji
skryté bludy
a i bez svíčky
vím kudy cesta ven

Noční vjem
zastelu peřinou
něžného polospánku
a tebou krajinou
teplých vánků
nechám se nést ...

A na hodinách šest!

I dítě zná

Kámen, papír, nůžky

Tři batůžky na židli,

když kámen chladně nastydlý

na rozstřihnutém papíře

Sevřená pěst rytíře

jako střela vyletěla

ve vítězném pokřiku

Vše pouze o zvyku

Někdo v póze bojovníka

dotlučeně uvnitř vzlyká

po perfektním knokautu

a jiný právě tu hledá lepší řešení

I žulové kameny

znají pády do měkka

a moudré vlády

jsou budoucností člověka


***

http://www.novinky.cz/zahranicni/324732-na-zemi-vybuchlo-uz-pres-2000-atomovych-bomb-umelec-je-znazornil-v-animaci-z-niz-mrazi.html 

Ještě tak náledí

Noc ve dne vybledne
do ztracena
a přesto slunce nemá
ještě dost sil,
když oponu z mraků 
měsíc zavěsil 
do cirkulace troposféry

Marná práce, leden celý
divně se tváří,
když místo sněhu na polštáři 
zaschlých trav
smutnou něhu květy obnažily,
což do představ
zimní víly vůbec, ale vůbec nesedí

Hádej, hádej

Kdo rád usíná 

klidně i na kameni,

ať je teplo nebo zima?

Kdo v přátelském zavrnění

jenom sladce zívá si?

Hádej, hádej hadači

Kdo asi?

Kdo že má nás nejradši

a za každé situace

přehlíží naše nazlobení?

Kdo vždy k nám se míní vracet

a jen nevinně zuby cení?

Hříbátko zamračené

Na mezi rozmezí
prasklina nevinná 
temně se zašklebí
rozměry majíce
tak na dva půlchleby
(Přesněji řečeno
na krajíce bez sádla)

Kolem vše spaseno,
když nožka dopadla 
mezi zaschlé trsy 
staré trávy

Vzpomenout si
stačí na hladové krávy
i mlsné kozy
jak místu se vyhýbaji
ve zvířecí vizi 
a raděj k háji
dupou oklikou

Možná jen kliku velikou
nesly si na hřbetě
narozdíl od hříběte,
co strčilo kopýtko
asi tak po lýtko 
do díry hluboké
Mžitky pak nad okem
než prásklo do koní

Teď už víš, proč se hříbě kaboní ...

A zase sněží

Přistála do dlaní
krajková víla
Z blízkého setkání
slzička zbyla

Na okamžik nepatrný
než úplně zmizela!

Chladivé trny
s křídly anděla
už i do očí naráží
Víc a více!

Bílé je zápraží
Navlékám rukavice

Kus práce zas
pod nohy padá
Z vílích krás
bolí i záda

Ironický relax

Co asi?

                                                                                     (Odpověď na: Silvestrovský relax)
***
(Autor neznámý)
Odpověď z Rybí relax zní: Podle očí - čím dále od ocasu, tím je ryba starší

Blízko bříze

Kořen v zemi

nějak je mi

hodně blízký

I vrásnění kůry

nahé břízky

cosi skrytě připomíná

Z dálky bělost, uvnitř vina

nekonaná, když časně z rána

přes nebe červená se,

že jarní zásek

znovu a znovu mízu ždímá,

co jiné léčí

Cizí bolest leckoho nezajímá

Vždyť je něčí!

Chudobka

A tamhle ještě jedna

sedmikráska vprostřed ledna

žaluje a prosí,

zatímco mráz

brousí kosy,

co v chladu nás

má schované

Teprve až něha slova

do krve teplo přivane,

(i výmluvné rty Kasanova

umí dmýchat žár),

pak pravomocnou vládu

vyzvedne mráz na stožár

a zahalí chudobku pod hromadu

prachového peří,

teprve pak usne spánkem poctivým

A pevně věřím,

vlastně vím,

že mnohá netečnost

je kamenná cesta povrchní

Pod ní v tunelu skrčená ctnost

spousty dní čeká na klíček

Jsme přece lidé, ne nicotný červíček

A jaro přijde

Vetřílci

Spala bych!

Temný mnich

bez kapuce

vstoupil prudce

z dračí sloje

do pokoje

klidné noci

Hnusný pocit

probudit se v mraveništi,

co spánek tříští

na neurčito

Vím,

je jim to i líto,

ale co s tím

neporadí

Neviditelní smradi

v koncích prstů

našli cestu

do perpetum mobile

v momentě, kdy je chvíle

určená pro spánek

Zlomená beru verpánek

a šiji myšlenky do pochodu

Jo, na vodu

už jsem byla ...

Noci síla

zvolna kesá do svítání

Díky za optání,

dobře se mám,

když usínám do mžiku

A řinčení budíku!

Vyfoceno

Uloupený okamžik

v čase

Krátký mžik

a vše mohlo být passé

Minulost

ztracená v nedohlednu

A přece skvost

člověk zvednul

do pohledu připomínek

Stačí stisknout spoušť

a nejeden snímek

temnou poušť

zapomnění oživí

Nazpět čas poplave

Každý pak ví

jak bylo onde či tam

Stačí otevřít pro oči zvídavé

vzpomínkový chrám

Domlouvací moudro

***

krizekkk

 

Když jeden mluví, měl by druhý ztišit vlastní vnitřní hlasy... ST

Jen jeden článek

Zdálo se mi

o tajemné zemi 

nepromeškaných chvil a tratí, 

kde všichni hledají pouze správný cíl

Sen se ztratil

Ve šmouze nepatrné

Za očními víčky trne a vyčkává

Jen sporadicky vystrkuje růžky blikající

Cesta bolavá

s poupaty i květy na krajnici

A přivonět nestačí - vlastnit je mnohem víc!
Proto do srdce bodláčí rveme a na konečné čeká temné nic!

***

Jsme součástí generačního řetězu a přesto stále více jedinců žije jen pro bohatství svého vlastního kruhu a zapomíná na napojení budoucích generací. Jak jinak si vysvětlit, že sebestřední mocipáni nechtějí slyšet varování vědců anebo smrt jiného  http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/226519/neuveritelna-lhostejnost-lide-pet-minut-prekracovali-zastreleneho-muze-24-ve-dverich.html,
 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-zahranici/95006/opaluji-se-vedle-mrtvol-deti.html

Volá

Číslo vytáčí

Neslyší
Ukrytá v bodláčí
Malé zátiší
Kam nikdo nesmí
Jen klid
Má svůj vesmír!

Chtěl pít
Z cizího neteče
Rozum zkalený
Souboj na meče
Poničil zázemí
Arogancí!

Marioneta muže
V hříšném tanci
Pod nohama klouže
Půda nad propasti

Volá znovu
Psím hlasem chrastí
Na obnovu?
Proč neslyším?

Mžitky před očima
Taky dým
Topí zima
Tvrdým dřevem
Sekera na dvoře

Volá s hněvem
Vyšší brázdu rozoře
Musím na vzduch
Brácho

To ticho ...

Zlost je špatný bojovník

Oči vulgární mlýnská kola

v jiskření vlády muže,

co bleskem zkouší zdolat

květy rozvětvené růže

Slova prší mocné hřmění

napříč atmosférou moci

Svět na kolenou ale není

Jen ukrytý strachu pocit

Pokorní rytíři za zády 

a stále nejde lež prolomit

Nevzdá se snadno nadvlády,

kdo poztrácel vřelý lidský cit

Pravda a lež

Sourozenci odvěcí

Pouze moudrem je od sebe rozhrhneš

Teprve pak stojí  pravda nad věcí

Díky ženě

Pravda mívá i dvě tváře
Třeba když lež vprostřed páře
nikdy nevyřčená slova

A z nich přemoudřelá sova
skládačku s klidem složí,
co jed do žil vtékat nutí

To pak vztahů pnutí
krvácí v nejistotě 
reality

Obzvlášť na chomoutě 
když přibitý
rozum plave rozbouřeně

Díky ženě, díky ženě ...


***


Láska má spoustu podob ...

Mlhavo

Komnaty kalného ovzduší

a zrovna ty, vrháš šíp

napříč toku slunečních paprsků

Mlha v oku, když cestou příúzků

sahám ti pod kůži

Vahám nic nedlužím,

přesto vážný obličej

strážný archanděl 

maluje na stěnu

červenou pastelkou

Mlhu zaženu

a spolu s veverkou

počkáme na zimu

Až mráz rozláme 

zimostráz zelený

Komnaty kalného ovzduší zceleny

a zavátý čas do kuší

střípky ledu napíná

Už zase před dům 

snáší se bělounká peřina

***

Zatím spíše mlhavo, ale zima se zcela jistě brzy předvede v celé své kráse ...

Po Silvestru

Věř mi,

bylo slyšet mezi dveřmi,

když bral za kliku

Dole u chodníku

leží hole do kříže

a jestliže

kdokoli

jde kolem, 

rána na čele holém

tvrdě zabolí

Při pohledu na červený nos

nesvedu schovat upřímnost 

ryzího smíchu

Sršeň rázem 
do něj píchl

Taška na zem
v mžiku letí

a už
nedočkavě
po koštěti sahá
jinak klidný muž

Pak slovy zaútočí:

Hned ty hrábě, ženo drahá,

ukliď z očí!

***

Úsměv na tváři, pohodu v srdci, moji milí čtenáři, po bujaré noci přeji všem

Jo a ještě nechť obloukem se nejen nám nemoci vyhýbají. To vše na pokraji r. 2014