Zvlášť a přece spolu

Stesku plášť
do odlesku plamene
občas touhu přižene
a jemnou šmouhu zamračena
tence vkreslí pod vrásku

A jestli i k vám na stůl
doba rozpolcená
prostře bodavé jehličí
bez jmelí,
pojďme ven!

Neva že chumelí
I tak chladný vítr zafičí
teplý vjem
krajiny
pod stíny samoty

Možná teď právě ty
odpověď za dveřmi si hledáš
Věř či nevěř mi,
v tichém bolu ač každý zvlášť a sami,
přesto spolu - myšlenkami ...