Tesklivé volání

Volání tesklivé

kreslí slova touhy

I samotný strom ví své

Někdy den
jako rok připadá dlouhý

 

Žádný sen nezhmotní se sám

Proto v ústrety
jde mu mladík i kmán,

co před lety měl přátel přehršel

 

Čas odešel
 do vzpomínek

Odrostl kmínek v topol zdatný

a že vítr jej hladí, málo platný

 

Volání tesklivé proto píše

slova vzletná přes křoví
Prázdná chýše

a bílá tma
jedině odpoví