Koráb slov v bouři noci
se potácí odhodláním
nejít za ním
a zůstat tu
Však zadrž kormorána v odletu!
Padne rána,
křídla broky zraní
a co z toho, že bez reptání
mrtev k nohám padne?
Jen za dne krvavé šero prostře se
Pak na řase oceán
vzdouvá vlny
a každý sám
jde do laguny osudu
Také pudu do rána
Možná má
pro mne cestu novou
Purpurovou
a místo ve zlatém voze
A na obloze úplněk!
Jen tak mimoděk
tlačí chladný svit do oken
Život je třeba žít
den co den
Žádné komentáře:
Okomentovat