Padá rosa

Přesvědčím!

Ale čím,

když schází argument?

Testament napsaný,

no a my
držíme se jako klíště

 

Snad příště

nahlédnu na stejný svět

Třeba jako motýl
 či spíše květ,

co právě zkropil slaný déšť

bolavých očí

 

Zrovna jdeš po úbočí

žhavého pohledu

a trháš mi lístky

Zakřičet nesvedu

Rosa dál padá do bolístky ...

Čas nevrátíš

Vypaluji vzpomínky
za pomoci kypré noci
Nenasytné plamínky
trhají paměť na změť
protichůdných pocitů

Už není tu
bělásek v rozmachu,
ani babočka,
co ve strachu si počká
na příhodnější chvíli

Rej motýlí ukradl čas
Na havraní vlas
nasněžil vánici bílého ticha,
když na pleticha
vkládal moudro skal

Jede dál rozjetá mašina,
co do vína s opicí bolest leje
přes koleje nekonečna
Být zase kluk nebo slečna,
či dítě bez viny

Nad sebou oči máminy plné protikladů
Moci vrátit se za ohradu
ztraceného domova,
kde ruka tátova držela stráž
Mít tak v kapse apanáž bezstarostných chvil ...

Jenže to nejde - v dětství už každý byl!

Svatební zvony

 

Svatební zvony a my

Naše láska, přátelství

Dav tleská,

když vstupujeme do manželství

naděje

Do děje vstoupil pevný bod

 

Ty jsi můj lodivod v moři žití!

Vždyť i kvítí

má ostré trny

a jen ten, kdo umí

překonat osudové rány,

jen tomu slavobrány dokořán

 

Anetko, už nejsi sama!

Martine, už nejsi sám!

 

 

***

Nejen těmto dvěma, ale všem, kdo se rozhodli úředně potvrdit svůj vztah, ze srdce přeji jen to nejlepší ...