za pomoci kypré nociNenasytné plamínky
trhají paměť na změť
protichůdných pocitů
Už není tu
bělásek v rozmachu,
ani babočka,
co ve strachu si počká
na příhodnější chvíli
Rej motýlí ukradl čas
Na havraní vlas
nasněžil vánici bílého ticha,
když na pleticha
vkládal moudro skal
Jede dál rozjetá mašina,
co do vína s opicí bolest leje
přes koleje nekonečna
Být zase kluk nebo slečna,
či dítě bez viny
Nad sebou oči máminy plné protikladů
Moci vrátit se za ohradu
ztraceného domova,
kde ruka tátova držela stráž
Mít tak v kapse apanáž bezstarostných chvil ...
Jenže to nejde - v dětství už každý byl!
Žádné komentáře:
Okomentovat