Srdce na dva kusy,
kde i váza
roní slzy na ubrusy
a gáza netěsní
Ještě ráno
šel tam s ní
pod sluneční branou
Nebe purpurové!
Náhle vrána slovy klove
hvězdný jas z noční černě
Tak zní hlas, co obyčejně
a bez mrknutí oka říká:
,,Naše cesta nevede už nikam!"
Na sta prázdných otazníků
zůstává v mžiku trčet bez odpovědi,
zatímco platím účet do mlžné šedi
Srdce na dva kusy smutně sní,
když váza
roní slzy na ubrusy
a gáza netěsní
Žádné komentáře:
Okomentovat