Bouřný příval

 

V bouři jen tak pro radost

sviští blesky mezi stromy,

co promoklé víc než dost

- větve klanějí se hromům k zemi

 

Žárem rozpukaná mez

chvatem mokrou jehlou šije

roztrhaný dres

- spatřit vodu byla dlouho utopie

 

I slunečnice opálená

libuje si radostně

jak voda stéká na ramena

- připadá si jak ve sně

 

Potok čistí vyschlý břeh,

už kal se valí korytem,

co vodu tlačí na výběh

- hromy blesky zavřou den

 

***

 

 

Děkuji všem hasičům, co ve svém volném čase neváhají přiložit ruku k dílu všude, kde je třeba ...

To je kos

Švitořil dnes vrabčák venku,
prý kos dopil malou sklenku
A že v ní byl zbytek vína,
mlátí s ním fest kocovina

Přes naježená peříčka,
v místě jak bývá loužička
potácí se vlevo, vpravo
Náladu má silně dravou

Jako naschvál zrovna dneska
blíží se tam vétřieska
(Kymácí se, rachotí
šrot, co patří do smetí)

Kos, posílený alkoholem,
nedovolí aby kolem
jela hlučná obluda
Stoupne před ni do cesty

Co proto včil ji dá!
Smrt sáhla právě na písty
a vétřieska chytla smyk
až zapíchla se v potoce

Kos už že je nebožtík?
Kdepak, na zemi se chechoce
a ještě vyzpěvuje z plných plic:
,,Jsem já ale kos, kdo je víc, kdo je víc?"

Zavírám stránku

 

 

Jdu spát

a snad i usnu

Představu hnusnů

o stavu bdění

dám do zapomnění

 

Flám po nocích

nebaví

O vlcích

při vytí se doví
ten, kdo zachytí

sen v podkroví spánku

 

Zavírám stránku a jdu spát!

(Jak tolikrát)

Dobouřilo a jde se dál

 

Někde lilo,

jinde kapek pár hasí žár,

co hromy blesky způsobily

 

Všechny stesky

v nulté chvíli utvořily slovní vír

Tatam je bohatýr, když huba šlehá špínu

 

Všichni vědí!

Pach blínu převalí se po jazyku

a kopa otazníků zas odkráčela bez odpovědi

 

Zmoklá včela

bez medoviny - kdo bez viny?

Naštěstí už dobouřilo černobílo do duhy

 

Tíží k prasknutí

I to pnutí jednou povolí!

Ať už bylo cokoli, jdeme dál ...

Dnes ne

Ztrácíme se v prostoru
Ze vzdoru roztrhané cáry vlají
na pokraji konečné

Proč dnes ne?

Protože jen setrvalá síla zbyla!
Tatam je idyla
a sám vprostřed bitvy člověk stojí

V žádném kroji!

Zcela vysvlečený do nahoty
A jsi to ty
- stín odloupnutý ze síly

Děti dál se rodily ...

Žijeme v nich, bez nás
Jejich smích nejsnáz
rozpumpuje mízu do slizu zvaném stáří

Jo, jo, tak nějak se pořád daří ...

Čičičiči

 

 

Mám doma tři koťata

Možná i vy je dobře znáte:

Jsou májová, k zulíbání okatá,

packy zdobí nejeden nabroušený drápek,

co zatínají zlehoučka

Jejich máma je kočka!

(Větší primadony není)

Nejdřív ukryla je do sena

hned po šťastném narození

Teď bez ženicha, bez věna

pečuje sama samotinká

o nejdražší poklady

- jedno vzhůru, druhé spinká,

třetí šup do zahrady

 

Uhlídat je dá velkou fušku,

vždyť mají v těle čertíka

Právě jedno chytlo mušku,

druhé za ocáskem utíká

a to třetí na koštěti ostří drápků brousí

 

Podobné jsou si

jen lišáckým pohledem

Nejraděj mají mlíčko mámy,

co jim den co den loví čerstvé myši
Na čičičiči vždycky slyší!

Kočičí pýcha

Přišel kocour na námluvy

za kočičí paničků

Pohled jeho něhou mluví,

číča v očích paličku

Zle se mračí na ženicha

(Asi se jí nelíbí)

Zato v kocourovi dme se pýcha

- krasavec je bez chyby!

Sledují se zpoza plotu,

číča vrčí, kocour vrní

,,Co je to tu za holotu,"

štěkl pes ještě dřív než v trní

kocour trhá dres i svou pýchu kočičí

Za to hřbet kočka hned

naježeně procvičí

Rozmrzelý pes raději mění běs 

na mírného beránka

Ani za štěk nestojí ta kočičí sebranka!

Sluneční tanec

Vyzradila slunečnice,
jen tak mezi řečí,
že stane se z ní tanečnice,
co fazole předčí

Kroužit bude ve spirále
kolem vlastní osy
až okouzlí prince, krále ...

Řeč zaujala kosy,
co v té samé chvíli
prolétali kolem

Květ nožkama uchopili
a vyladěným ptačím sborem
pějí píseň o sluneční kráse
Rozechvělá květina pýchou nadýmá se ...