Je ráno bubínků - v hlavě láteří
Malou chvilinku
a už průvan do dveří vráží činelem
To zas bude den,
povzdechne si
Kdosi klíči rachotí
Místo kopretin sněhobílo,
váha další kilo vystrkuje před oči,
hned na to nevrlý průvodčí ve vlaku,
co vždy jen nakuk
sporadicky na jízdenku,
teď peněženku vymetá
Budiž navždy prokletá
noc, kde každý až moc
hledal dno po každém nalití!
Pak zpocený do niti
Snad se svět nezboří!
Tu náhle přes lži vymotá se příští děj
Samotná orchidej
vstoupila do kanceláře
- přelud či víla
nedůležité schůzky maže
mávnutím úsměvu
Bubínky vývěvu přehluší
Co bude dál, netuší ...
Žádné komentáře:
Okomentovat