Vzpomínám, tak ráda vzpomínám
na ty chvíle,
kdy čáp v srpnu přines k nám
děťátko roztomilé
Bezmocný uzlíček - nejhezčí měl oči,
smích i pláč stále na krajíčku
Náš byl svět - syn neúnavný kočí!
První slůvko, krůček a běžel mámě pro kytičku...
Ve dvou letech čáp znova mává křídly
- malý bráška křičí z peřiny
Chvilky s mámou náhle tak prořídly
- už nikdy, nikdy nebude on jediný!
Čas kráčel bezstarostným krokem
- plný štěstí, her i vzdoru
a náhle pátým rokem
z kolíbky sestra křičí do úmoru
Brzy na to, táta opouští rodinu
Celkem vzato,
život na poušti ve stínu všeho dění
také není k zahození - vždy mohlo být i hůř!
Ze synů dávno muž, z dcerky žena
a já čas od času klesnu na kolena,
zpytuji svědomí - vracet zpět však nechci nic
Bolest kus srdce odlomí, ale co mohla jsem dělat víc?
Být mámou i tátou zároveň
je jak stromu vzít kmen i s kořeny
Všechny mé plány sraženy
do bodu zlomu - snad jednou i nejstarší najde cestu domů...
***
Žádná máma své dítě nepřestane mít nikdy ráda - jste navždy mou součástí, i když kráčíte každý vlastní cestou⭐
