Prosinec

Jedu mezi sněhem rozhozeným do krajiny

Pod hlučným jezem tok tolik líný

kryjí krystalky ledu od pohledu

spečené do sebe

Ještě ne, ještě tolik nezebe!

Zatím se jen paní zima rozpomíná

na prošlé časy, kdy běloučké vlasy od anděla

úplně a zcela pohltily stromy i zákruty cest

Na dávnou dobu, kdy větrná pěst měnila podobu

nekonečným pláním - obraz bez jediné rýhy!

Pihy fabrik, skladů i prosolených tratí

jí zcela hatí plány dneška

Vypnutá fleška ztracených časů,

když právě sníh spásl poslední ostrůvek černě

Přesto je zřejmé, že nevinnost krajině dlouho nevydrží

Trny z růží lidského blahobytu tam i tu vybírají neodpustitelnou daň

Jednou si i zemská dlaň

plná nevyléčitelných mozolů praští do stolu

A pak člověk volný, bez zákonů a přemrštěných pák,

opět začne od píky a snad z čistého nebe uslyší zazpívat i slavíky

*****

mutil řekl(a)...

po sněhu opět památky není
zakryté pole je zas v oblasti snění
jen industriální pihy na tváři kraje
příroda povstane, globálně zraje
pak homo sapiens bude se divit
že už ho nebude Země chtít živit

Je aby nějací slavíci ještě zbyli.