Kdo vyžene viníka?

Jakási sviňucha

vlezla mi do ucha

a nechce ven

Pojď sem,

říkám přísně

Táhle pískne

a škaredě si v uchu lebedí

Skučí, hučí

jak medvědi

před obručí zapálenou

Ač není šelmou

ba ani zvířetem

přesto den co den

vytáčí mě do běla

Příšera,

co vidět není

Dokonce ani klení

ani víra nezabírá

na vetřelce,

jenž na střelce

má střelivo po inovaci

Zamíří a náhle ztrácím

rovnováhu

- střela protkla dráhu

zcela nečekaně

Na mé dlaně

slza těžce padá

- dobrá každá rada . . .

Teplo, kurkuma, hřebíček

a z predátora již jen červíček,

co zezdola i shora

škemrá v těle:

,,Chci tě za přítele

a ty ženeš mě pryč

- počkej, najdu lepší bič!"

***

Na bolest si s přibývajícím věkem člověk musí zvykat, ale když se ještě přidá opakovaně zalehnutí ucha a lékaři jen tápají, pak zkoušíme všechno možné i nemožné . . .