Stojí žebrák u dveří:
Někteří otevřou bez klepání,
jiní s palnou zbraní míří na tupce,
co srdce má dokořán
Prý zrovna nepozván -
zvát sebe sám nesmí!
Marně pláče celý vesmír
(I malé ptáče hnízdo opouští)
Přes houští nových vizí
zvolna mizí šňůra pupeční,
když další generace
má na place tajemnost
Bývaly doby, kdy host
byl do domu požehnání
- v době atomu a četování
návštěva znát musí správné kódy
Kloužou schody slzou máčené
Až vlna se přežene přes příští generaci
i tažní ptáci navrátí se zpět
a slza u srdce třeba i jim bude lpět
Žádné komentáře:
Okomentovat