Žít se dá i z mála
Nejedna duše napohled zaostalá
žije mezi mraky
osud ne ledajaký, ale svůj!
Nevybrala si vilu v přepychu,
ani sluj dračí!
Potichu směje se, nadává, mračí,
pak rozzáří ji slunce svit
Na oltáři má nekonečna nit,
co do jehly občas navléká
Onehdy nit řeka vymyla do pavučiny
- prý rýmy i gramatika, hrůza děs
Přesto múza dnes
pod závoj mlhy šije stuhy
stehem bez pravidel, bez zámku
Snad případnou poznámku bez hluku vydýchám
Vždyť strůjcem osudu každý sobě sám
Žádné komentáře:
Okomentovat