Kožich od sazí,
oči uplakané,
tak odchází nejvěrnější tvor
,,Sbohem, můj pane . . ."
Bez viny poznal jsi bol
zlomených žeber
,,Seber mě jim, prosím, seber,"
tenkrát prosilo štěně
Pak přišel jsi ke mně!
Byls mi přítelem
- na světě, na celém,
není věrnějšího druha
Můj ochránce i vzpruha,
co nikdy neublížil nikomu
Do domu vnesl jsi bezpečí
Stáří však neléčí žádný lék
Navždy patří ti vděk
Již dech se ti úží . . .
Tam pod trnitou růží stolistou
vybral si sám místo k odpočinku
Nemohl přece slyšet moji zmínku,
že přesně tam pelíšek vykopu poslední!
Krásně teď sní v tom psím nebi
Horší bylo by, kdyby nikdy nebyl . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat