Pukají pupeny voňavým růžím
Bouří jsou roseny
Jak ony toužím
po sluníčku zas
Větru napospas,
kořeny v zemi . . .
Už kvete duha na obloze
Náhle je mi tak nějak blaze
Stejně jako stromům,
co díky hromům
hasily žízeň - vítr a výheň
nejsou vždy přátelé!
Zem tvrdá jak z ocele
zavírá praskliny
- do salašské rokliny vstupuje léto
s kácením máje
Na hřišti je to jak na pouti:
Radost dětem v očkách hraje
a pro krátkou průtrž
se nikdo, nikdo nermoutí
Žádné komentáře:
Okomentovat