Zarostl chodníček

 

Čas sněží k srdci led

Spousta otázek,

na které stěží

hledáme odpověď

Děvčátko jak obrázek

rozkvetlo v poupátko

a náhle ticho po pěšině

na lavině ticha vzdychá

Pozdě prý honit bycha!

Včerejšek pro ni nejde vrátit

Ani lepidlo, ani kyt neslepí, 

prý že hluší a slepí šli jsme cestou danou

Dnes marně slzy kanou do podušky

Už nůžky se rozevřely

a svět celý se v mlze utopí

Jednou sami pochopí . . .

Sluneční patrola

 

Úplněk zahání mlhu do kouta,

hlas kohouta probouzí ptačí zpěv v okamžiku,

kdy na větev mžikl odlesk hvězdy denní

Noci stesk v naději se právě mění

V trávě dospává jinovatka,

po které slunce tryskem běží 

pozotvírat vrátka na víčkách

těm, co bez otěží po cestách snů klopýtají 

I vteřiny na okraji talíře vědí, že 

času nazbyt nikdy není

Za dveřmi už čeká zimy zapuzení,

až sluneční patrola střihne ji zcela dohola