Poslouchám ptačí zpěv ztracená
v omamně vonící třešňové aleji
Líbezně doznívá všech tónin obměna
V hrdélka dávají zpěváčci naději
Ve verše ukrývám stesk lásky toužené
Do svěží zeleně v nahotě ulehám
Proč věří slovíčkům, šeptají ne a ne...
Nemůže nikdo vydržet dlouho sám!
Tělo prahne po něžném objetí
Ve snění zulíbáš vše ústy plně,
pohladí ruka dva vrcholy vzápětí,
okamžik spočineš v rozkoši trůně
V studánce bezradně trpící žízní
zamrzl pramínek překrutou zimou
Již dlouho bez lásky přízní zlou trýzní
Nenech ji, můj milý, nenech ji zhynout!
Ponoř se do hlubin závratných výšin,
posbírej odvahu, neváhej, pojď!
Pojď probudit k životu plňučkou číši!
Ve vlnách lásky popluje loď...
Z knihy Volná jak prokletí
Žádné komentáře:
Okomentovat