
Tvoje, moje, naše ...
Trochu plaše
bojí se každé z nich
Pak na chvilku smích
tří andílků bez viny
Byly jen máminy a tátovy,
nic víc ...
Kdo dnes jim odpoví?
Teta, strýc,
babička nová?
Že bude líp?
Prachobyčejná slova,
co ránu z chyb
mělce foukají!
Potají sní sen o rodině
v přesvědčení,
že ony až dospějí
bude to jiné ...
Ale není!
Jen bolest je passé
Časem:
Moje, tvoje, naše ...
***
Rozvody jak na běžícím páse:
Děti pobolívá bříško, i tak dospějí k lásce a nepoučeni chybami jiných, ke svatbě i k rozvodu ...
2 komentáře:
Krásná báseň, i když smutná...snad už to tolik nebolí...
Bohužel je z vlastního života
Bolest čas otupí a život jde dál,
ale představa, že mohlo být vše jinak, ta nepřebolí
Nikdy!
Okomentovat