Pod nohy oblohy
zítřek tu spad
Naději češe
v březnu listopad
z koruny nevědění
Země chvě se,
sopka žhavé slzy pění
a člověk víří prach
Jsme nepatrné chmýří
ve vteřinách vánku
hledající cestu pnutí
Na kahánku
přitom máme
od prvního nadechnutí!
Atom známe,
zkalili jsme tepny mořím
A divíme se pak,
že skládačky boří
zemský drak
3 komentáře:
Skvěle napsáno, nádherné obraty.
A hlavně pravdivé. Země se sice otřásá i bez přičinění člověka, ale jinak se snažíme škodit (tedy hlavně sobě) snad na plný úvazek.
Moc hezké zamyšlení.
Děkuji!
Děkuji za všechny komentáře ...
Okomentovat