Tolik

Tolik lidí chodí po planetě,
trošku míň se právě brouzdá v ,,netě"
a všichni máme jiná přání
i pousmání

Jsme každý jiný!

Jednomu na šediny
již padá hlína,
jiný se dravě dere z klína
a křičí z plna plic:
,,Jsem člověk, kdo je víc?"


***


Dílko vzniklo po přečtení básně ,,Každý jsme jiný"
na http://liter.cz/Basne/336232-view.aspx

Vzpomínky

Netuším
proč vzpomínkový splín
roztočil soukolí
zážitků ztracených,
co zabolí
či probudí smích

Snad, že nebe se kaboní
Či že tu
jezdec na koni
v krajině bez květu
kluše sám
a bez sedla

To znám,
šeptla vzpomínka pobledlá ...

Dočasně

Vše je dočasné
Čas ne!
Ten je, byl a bude

Má vteřiny chudé
na zážitky,
pak hodně řídký
teče
než se mečem
setne v půli

Jak ho využít
jen na naší vůli

Časová nit
vládne od prvého nadechnutí

Je i rozmarný
Se spoustou chutí
sčítá dny,
měsíce i roky
Jde i mílovými kroky

Je král,
je páže

A co vzal,
vrátit nikdo nedokáže!

Konec prázdnin

Je po neděli

Dům osiřelý
píše vzkaz
vlaštovkám v odletu:

Až krutý mráz
krajinu zajme tu
a ticho sedne si
do korun bez listí
a až nad lesy
severák prosviští,
pak vzpomeneme
na křídla unavené,
co vrátit chtějí se zpět

A až proletíte svět
i z druhé strany,
vzpomeňte si na ten dům,
kde křídla mámy
směr daly vašim snům

Větrné

Jsem pouhý
vítr v přeletu

Zlaté čmouhy
právě tu
kreslím do listí
podzimu
než znejistím
ve stínu
zeleného jehličí

Pak po špičkách zafičím
piruetu
do bělosti květu
chryzamtémy

A na závěr
vůní ženy
změním směr
myšlenek tvých

A až sníh
vášeň ochladí
do kruté zimy,
řeknu nevadí,
stejně jediný jsi mi


***


Věnováno příteli

Časoprostor

Není co bejvávalo!

A přesto včil
čas přetočil
krásné málo
z minula

A radost protnula
bod v mezičase
tenkým lasem
naděje

Ta všude je
na dosah
a žádný krach
ji nezlomí

(Jenom my!)